JAK TRÉNOVAT MYSL K ODHALOVÁNÍ A PROŽÍVÁNÍ ŠTĚSTÍ, KTERÉ MÁME UVNITŘ

By Frank Navrátil

Nikdy nebyl lepší čas přehodnotit naše chápání štěstí. S epidemickým výskytem deprese a úzkosti se tradiční metody řešení těchto problémů dostaly ke zkoumání. Stále více psychologů se vrací zpět k učení Buddhy, který mapoval fungování lidské mysli více než kdokoli jiný v historii. Middle Way Mind Training (trénink mysli) využívá tyto hluboké kon

• Language: Čeština
• Publisher: Frank Navratil
• Release date: Sep 15, 2023
• ISBN: 9788088022268

Book preview

PODĚKOVÁNÍ

V

první řadě patří obrovské množství vděku mé ženě Janě za její nekonečnou podporu, přijetí a povzbuzení při psaní této knihy a oběti, které pro mě musela přinést, abych mohl tento projekt dokončit. Bez jejího štědrého povzbuzení a bezpodmínečné lásky by tato kniha nikdy nevznikla. Děkuji z celého srdce.

Rád bych poděkoval Buddhovi za jeho učení a jeho nekonečnou moudrost, která se vymyká hranicím času. Bude navždy mým průvodcem, mým oslnivým světlem na střední cestě, které mi umožnilo proplouvat v míru a harmonii tímto světem i mimo něj.

Rád bych poděkoval všem svým učitelům: Dalajlamovi, Thich Nhat Hanhovi, S. N. Goenkovi a všem buddhistickým spisovatelům, vědcům, učencům a mnichům, díky kterým jsem intelektuálně porozuměl buddhistické filozofii a vědě.

    Mezi své učitele řadím také všechny nepřátele, které jsem si na své cestě udělal, a všechny, kteří mě zklamali, zranili nebo mi projevili špatnou vůli. Naučili mě trpělivosti, porozumění a soucitu.

  Rád bych také poděkoval všem svým pacientům, za ta léta mi dali mimořádnou příležitost poznat zblízka ozdravný proces těla, mysli a ducha. 

    Nakonec děkuji vám všem, ať už to víte nebo ne, všichni jste mou součástí a já jsem součástí vás. Všichni jsme vlny, které se pohybují přes stejný oceán, a budeme navždy propojeni. Sdílím tuto pozoruhodnou cestu, kterou nazýváme lidský život, s vámi všemi.

D:\Fiverr\Order 1081\mwmt logo for book600.jpg

PŘEDMLUVA

N

ejsem žádný duchovní guru, a rozhodně byste neměli jen slepě přijímat rady, které jsem v této knize uvedl. Netvrdím, že znám všechny odpovědi. Buddha tuto myšlenku ve svém učení vyjádřil zcela jasně: nevěřte ničemu, pokud to sami nezažijete na vlastní kůži. Opravdu bychom se měli snažit zachovat mysl začátečníka ve všem, o co se pokoušíme. Nikdy netvrďte, že jste odborník, vždy zůstaňte učedníkem. Vše, o co chci požádat, je, abyste se pokusili zachovat otevřenou, zvídavou mysl, vyzkoušet metody sami a výsledky využít k vytvoření vlastních názorů. Berte tuto knihu jako pozvánku k účasti na vědeckém experimentu na vlastní mysli. Položte si všechny otázky, proveďte si vlastní výzkum, stanovte si vlastní hypotézu, otestujte ji na sobě a proveďte svá vlastní pozorování. Jen tak budete schopni adekvátně analyzovat výsledky a dospět k vlastním závěrům. 

Jsem obyčejný člověk jako vy. Před lety jsem se ve svém životě dostal do bodu, kdy jsem začal zpochybňovat všechna ta vrozená a podmíněná očekávání, která jsme si stanovili. Začal jsem hledat způsob, jak zmírnit nesmírný tlak z toho, že musím na svých bedrech nést to ohromné břemeno. Jediné, co pokorně tvrdím, je, že jsem jen pilný pozorovatel, který se chce podělit o svoje poznání. A to, že můj neustálý boj s onou nekonečnou propastí života, která se často jeví jako nepřekonatelná hora, zakoušíme všichni.

Moje první setkání s buddhistickou filozofií nastartoval poslech Dalajlamy v australském Sydney na počátku 90. let. Protože mě formovala poměrně konzervativní katolická výchova, bylo to jako závan čerstvého vzduchu, nový způsob vidění věcí. Rozhodně to zpochybnilo způsob, jakým jsem do té doby žil. A vrátil se tolik potřebný smysl pro

humor, který potřebujeme, abych se vyrovnali se záludnostmi tohoto světa. 

Tak začala moje často strastiplná cesta sebereflexe, moje neustálá snaha bojovat s větrnými mlýny, odklonit se od tradičních přesvědčení, myslet mimo rámec a riskovat krok do neznáma, které skrývá neomezený potenciál.

Když mi na rakovinu v relativně mladém věku zemřela matka, dokázal jsem tehdy brzy ocenit, že život je opravdu vzácný, křehký a často nepředvídatelný. Vlastně bych jí měl poděkovat, že tak vlastně změnila moje plány. Místo toho, abych se věnoval klasické alopatické medicíně, svému dětskému snu, změnil jsem směr. Zvolil jsem si nejméně prošlapanou cestu. Začal jsem studovat alternativní medicínu a stal jsem se přírodním lékařem. 

Naturopatie mě donutila dívat se na zdraví přirozeným a celostním způsobem. Nabyl jsem odhodlání, abych hledal příčiny nemocí a používal pouze přírodní léčbu bez léků. Tyto příčiny často nesouvisely s tělem nebo s nedostatkem adekvátní výživy, ale velmi často přesahovaly do sfér mysli a ducha.

Po letech zkušeností s tisíci pacienty mi bylo víc než jasné, jaké složité spojení mezi myslí a tělem je a jaké má ve finále důsledky pro zdraví. Samotné fyzické zdraví pocit pohody nezaručovalo. Pokud nebyla správně nastavená také mysl, bylo velmi obtížné, ne-li nemožné dosáhnout vhodné podmínky pro fyzické uzdravení.

Myslím si, že to byl můj první náznak osvíceného poznání, že všechno skutečně začíná v mysli.

Nicméně ve stejný čas jsem se stal obětí vlastních ambicí, chamtivosti, obsedantního stanovování cílů a marných pokusů neustále uspokojovat své ego hnané potřebami úspěchu, postavení a vlastní hodnoty. S každým úspěchem a dosažením cíle jsem zjistil, že jsem si stanovil další vyšší cíl. Nikdy jsem se necítil úplně naplněný nebo spokojený. Jakékoli pomíjivé pocity štěstí, které jsem zažil, nikdy nevydržely dlouho.

Semínko dharmy, které bylo poprvé do mé mysli zaseto při setkání s Dalajlamou v Austrálii, našlo o několik let později úrodnou půdu a začalo klíčit. Se znovu objevenou fascinací jsem začal studovat buddhistickou filozofii. Zdálo se, že zaplňuje tu temnou prázdnou díru v mém životě a ukazuje mi směr a cestu k lepšímu pochopení frustrace, jíž jsem procházel. Zaujalo mě, že to dávalo tolik smyslu a téměř okamžitě mi to začalo uvolňovat mysl.

Pustil jsem se do všech knih na toto téma, které se mi dostaly do rukou, včetně těch, které napsali Dalajlama, Thich Nhat Hanh, Bhikkhu Bodhi, Alan Watts, Jack Kornfield, Sharon Salzberg a mnoho dalších. Začal jsem rovněž se svými prvními pokusy praktikovat meditaci, která poskytovala jakousi oázu útočiště, daleko od hektického stresujícího životního stylu, ve kterém jsem byl tolik ponořen. Dokonce jsem se zapsal do kurzu buddhismu a začal pravidelně chodit do buddhistického meditačního centra. Vyzdobil jsem svůj domov sochami Buddhy a zjistil jsem, že mi připomínají filozofii, která za nimi stojí, což mě ještě více uklidnilo.

Pocházel jsem z vědeckého prostředí na univerzitě a přirozeně jsem byl vždy poněkud skeptický k čemukoli přelétavého, esoterického nebo nehmotného charakteru. Zpočátku tomu nebylo jinak ani u buddhismu. Přesto, když jsem se nořil hlouběji do filozofie, nemohl jsem si pomoci, stále jasněji mi docházelo, jak moc souvisí s logickým uvažováním a vědou.

Jedním z nejsilnějších argumentů ve prospěch buddhistické filozofie, který mě přesvědčil o jejím významu, bylo, že trvá na tom, abyste něčemu nevěřili jen proto, že jste o tom četli nebo slyšeli, že vám to bylo předáno tradicí nebo vás o tom učili největší mistři. Pravdou by se to mělo stát pouze tehdy, pokud jste schopni to přímo zažít a zvnitřnit. Když jsem pochopil, že většinu svého dosavadního života jsem žil v zajetí dogmat a slepé víry, zahrál ve mně tento objev na pozitivní strunu.

Buddhismus, který jsem objevil, byl prostý dogmat, alespoň ve své původní podobě. Neexistovala žádná slepá víra, nebo dokonce víra v Boha, jak je přítomna ve většině náboženství. Buddhismus ve skutečnosti nebyl ze své podstaty náboženstvím, ale spíše filozofií nebo vědou o praktickém způsobu života. Jeho hlavním cílem bylo snížit utrpení a zvětšit pocit štěstí.

Věřím, že základní Buddhovo učení si zachovalo svou původní podobu po 2500 let a je stejně aktuální dnes jako v čase Buddhy. Ukázal se být jedním z největších vědců a psychologů, pokud jde o fungování mysli. Ve skutečnosti mají moderní trendy meditace a všímavosti svůj původ právě v buddhismu. Není divu, že se nyní vědci, psychologové a psychoterapeuti vracejí k původnímu učení buddhismu, aby se dozvěděli více o fungování lidské mysli. Důkazem může být vznik nových inovativních a účinných metod pro řešení psychických poruch, například kognitivní terapie založená na všímavosti (MBCT), snižování stresu založené na všímavosti (MBSR) a buddhistická psychologie a psychoterapie.

Moje fascinace buddhistickou filozofií ruku v ruce s vědou a zdravotními a psychologickými přínosy, které jsem zaznamenal při meditaci a tréninku všímavosti, mě přivedly k vyvinutí holistické metody tréninku mysli, založené na ušlechtilé osmidílné nebo střední cestě, často označované jako Middle Way. Rozhodl jsem se nazvat ji Middle Way Mind Training (MWMT) a představuji ji právě v této knize.

Když jsem se zaměřil na existující metody, jako je trénink všímavosti a podobné techniky, ať byly jakkoliv účinné, cítil jsem, že využívají pouze část ušlechtilého Buddhova učení. Bylo zapotřebí holističtější a ucelenější metody. Protože Ušlechtilá osmidílná stezka je považována za jedno z nejhlubších základních učení buddhistické filozofie, zdá se, že pro dosažení skutečného a udržitelného štěstí a osvobození od utrpení je nezbytný každý z osmi principů.

Dlouhá cesta mě proto přivedla až sem, abych se s každým z vás podělil o praktickou metodu, kterou jsem vyvinul na základě 2500 let existující buddhistické vědy, využívající vědecky podložené techniky, nazývané Middle Way Mind Training. Vnímejte ji jako umění a vědu odhalování a prožívání štěstí, které už v sobě máte. Trénink mysli lze přirovnat ke složité chirurgické operaci, která pomalu, ale jistě odhaluje a odstraňuje staré negativní navyklé vzorce, ty, které vám brání zažívat trvalé štěstí. Vyžaduje to zásadní změnu paradigmatu směrem k novému způsobu myšlení. V konečném důsledku dokáže utvářet způsob, jakým reagujete na život a jak jej prožíváte. Není to snadná cesta a vyžaduje hodně odhodlání a disciplíny, odměny jsou však nezměrné. Pochopení toho, co je štěstí a jak ho můžete skutečně dosáhnout a udržet, je podle mě dar, který každý na této planetě potřebuje a skutečně si ho zaslouží.

    Výsledky, kterých jsem byl při použití této metody svědkem, nebyly ničím menším než průlomem. Upřímně doufám, že Middle Way Mind Training pomůže každému z vás významně zvýšit úroveň vašeho životního štěstí. Možná i vy zjistíte, že štěstí, které jste hledali mimo sebe, bylo vždy hluboko uvnitř a jen čekalo na své odhalení a prožití.

Frank Navrátil

D:\Fiverr\Order 1081\mwmt logo for book600.jpg

ČÁST I

ROZPOZNÁNÍ REALITY NAŠEHO NEŠTĚSTÍ

Bolest je nevyhnutelná. Utrpení je volitelné.

– Buddha

D:\Fiverr\Order 1081\Lotus symbol for book600.jpeg

MYSL ZAČÁTEČNÍKA

V mysli začátečníka je mnoho možností,

v mysli odborníka jen málo.

― Shunryu Suzuki

K

dyž začínáme svou cestu za poznáním lidské mysli, abychom lépe porozuměli umění a vědě odkrývání štěstí, zdá se, že neexistuje lepší způsob, jak k tomuto monumentálnímu úkolu přistoupit, a to stejně, jako přistupujeme k učení. Začínáme jednou z nejkritičtějších a nejnutnějších chirurgických operací mysli, kultivací mysli začátečníka.

Na první pohled jde o velmi zvláštní koncept. Většina z nás od dětství usilovala stát se nejlepšími, jakými můžeme být, stát se odborníky ve svém oboru, stát se prezidenty, manažery, generálními řediteli, olympijskými medailisty, nositeli Nobelovy ceny nebo členy vědecké elity. Naše lpění na roli odborníka je však v procesu učení často bohužel jednou z našich největších překážek, nemluvě o tom, že může dramaticky snížit úroveň našeho štěstí.

Mysl odborníka určitým způsobem předjímá konec procesu. Třeba konec našeho školení, kdy jsme nyní odborníkem, nebo konec našeho vzdělávání, kde jsme nyní dosáhli všeho, co se můžeme naučit. Být odborníkem vytváří hranice a rozdělení. Vytváří plnou mysl, která už nemá prostor pro expanzi, na rozdíl od prázdné a otevřené mysli, kde je toho ještě mnohem více, co se lze naučit.

Shoshin neboli mysl začátečníka je pojem zenového buddhismu popularizovaný v knize „Zen Mind, Beginner’s Mind" od Shunryu Suzuki (Suzuki, 1970). Zajímavé je, že i Steve Jobs z Apple, dlouholetý praktik zenu, byl údajně fanouškem tohoto konceptu.

V mysli opravdového začátečníka všechny sebestředné myšlenky, třeba na to, co jsme v životě dokázali, vyhasly. Sebestředné myšlenky na úspěch a na to, jak můžeme prospět jen sami sobě, naši obrovskou mysl omezují. Pokud jsme ale opravdoví začátečníci, můžeme se skutečně něco naučit. Mysl začátečníka je v podstatě myslí soucitu. Je-li naše mysl soucitná, nemá žádné hranice.

Když dokážeme vidět věci s dětským úžasem, s vědomím, které neodsuzuje, a přistupujeme k učení s dychtivým, otevřeným přístupem, stáváme se mnohem kreativnějšími a inovativními. Nekonečnými pak budou i naše možnosti. To, co se předtím zdálo nemožné, se najednou stává skutečně možným.  Částečným důvodem, proč neumíme být šťastní, je naše věčná hra na experty, na ty, „kteří vědí všechno", v níž se naše ego snaží udržet si vlastní hrdost. 

Udržet tento stav nás vystavuje velkému stresu, zároveň nám brání dělat inteligentní rozhodnutí.

Podobná praxe je často zvlášť obtížná pro lidi ve vedoucích pozicích, jako jsou manažeři a poradci. Od nich se totiž očekává, že vždy vědí, co mají dělat. Často proto budou předstírat, že něco vědí, i když tomu tak není, aby nevypadali jako slabí nebo hloupí.

Mysl začátečníka neboli „nevím všechno" kultivuje trpělivost a aktivuje naši schopnost naslouchat, dívat se všemi úhly pohledu, nejen tím svým. Právě tato velmi silně zakořeněná přesvědčení nás často brzdí v učení se novým věcem. Mysl začátečníka je moudrá. Dokážeme-li zhodnotit všechny stránky příběhu a naslouchat všem názorům a pohledům, aniž by nám v tom překážel osobní úsudek nebo ego, jsme mnohem lépe schopni se učit a dělat moudrá a inteligentní rozhodnutí. Zamyslete se, o kolik efektivnější bychom mohli být jako manažeři, kdybychom skutečně naslouchali myšlenkám svých podřízených, nebo o kolik efektivnější bychom mohli být v životě, kdybychom brali v potaz myšlenky a názory přátel a blízkých kolem nás. Existuje totiž množství chyb, které jsme udělali nebo stále děláme všichni. Kultivace mysli začátečníka by mnohým z nich jistě mohla zabránit.

Od klientů z kurzů a konzultací dostávám často připomínky, například: „Proč bych se měl vracet znovu k začátečníkovi, když jsem investoval tolik času do vzdělání a pracovních zkušeností? Neměl bych být dobrý v tom, co dělám?" Cílem rozhodně není popřít to, co jsme se v životě naučili nebo zažili. Cíl souvisí s naším přístupem k učení. Přistupujeme-li ke své práci a životu s myslí začátečníka, otevřeme svou mysl způsobem, kterým nové zkušenosti s učením přivítáme, bez ohledu na to, kolikrát jsme provedli stejný úkol. Nikdy se nenudíme, protože pokaždé je to zcela nový zážitek, otevřený novým možnostem a výsledkům. Budeme si všímat krásy v každém okamžiku a každý okamžik nikdy není stejný. Zůstaneme trpěliví s ostatními a sami se sebou, protože si vždy zachováme otevřenou mysl.

Dalším objevem, který při čtení této knihy záhy učiníme, je, že naší mysli nelze vždy věřit. Je nebezpečné, budeme-li na svých názorech silně lpět, protože naše ego je pečlivě střeží. Často nám to znemožňuje vidět realitu takovou, jaká skutečně je. Znamená to, že názory a pohledy, kterých se tolik držíme, nemusí ani odrážet realitu a nemusí být prospěšné ani nám samým, ani ostatním kolem nás. Kolikrát jsme vášnivě věřili, že máme pravdu, a později jsme zjistili, že jsme se hluboce mýlili? Jak skutečně poznáme, zda je náš pohled správný? Jsem si jist, že i Hitler věřil, že se svým zkresleným pohledem na likvidaci Židů a vytvoření nového světového řádu má pravdu. Podobně teroristi, kteří provádějí sebevražedné útoky s vírou dosáhnout politických nebo náboženských cílů.

Při rozvoji mysli začátečníka je důležité odložit všechny předpojaté představy o světě a o nás samých. Musíme se zbavit všech předsudků, které máme o sobě, o lidech, které známe, nebo o světě kolem nás. Měli bychom se soustředit na všechny naše silné názory a nechat je jít. Ke každému vyhraněnému názoru nebo pohledu vždy existuje jiný alternativní pohled nebo jiný názor.   

Pohled na malé děti je vždy fascinující, můžeme je obdivovat, jak jsou nezatížené, jak poprvé vidí věci s úžasem. Tyto vlastnosti ale můžeme pěstovat tréninkem mysli. Náš život se může stát hřištěm dobrodružství a kreativity i arénou nových objevů. Mysl začátečníka umožňuje ve světě kolem nás posun, což umožňuje novou transformaci. Naše podmíněná expertní mysl nám věci jen komplikovala. Odloučila nás od přátel, od rodiny a spolupracovníků. Omezila naši schopnost růst a poučit se z vlastních chyb. A co je nejdůležitější, vzala nám spoustu štěstí, které si zasloužíme. Čím průzračnější jsou naše přesvědčení, tím jasnější se stává i naše realita. Naše přesvědčení tvoří naši realitu. Když změníme úhel pohledu, změní se i svět kolem nás.

Chcete-li začít rozvíjet mysl moudrosti, mysl začátečníka, mohla by se hodit některá z těchto doporučení:

Zkuste si představit, že se na situaci, která je pro vás důležitá, díváte z pohledu někoho jiného.

Snažte se mít otevřenou mysl, tímto způsobem ji otevíráte nekonečným možnostem.

Vždy bude existovat jiný způsob, jak se na věci dívat, a ten se od vašeho způsobu myšlení liší.

Zbavte se veškerého strachu nebo bariéry pýchy, kterou jste si kolem sebe vybudovali, a staňte se chápavějšími.

Pokuste se osvojit si mysl zvědavosti a hry ve všech činnostech ve vaší práci a vztazích.

Zkuste každý den ve svém běžném životě udělat něco nového, bez ohledu na to, jak malé to je.

Přijměte neznámo a pokuste se naučit porušovat staré rutiny.

Představte si, že všechno děláte úplně poprvé.

Zkuste si při čtení této knihy zachovat mysl začátečníka.

Věda za myslí začátečníka

Výzkumníci tvrdí, že existuje celá řada kognitivních výhod, včetně paměti zlepšené tréninkem mysli začátečníka. Provádíme ho jak učením se novým dovednostem, tak rozsáhlými meditačními cvičeními a cvičením všímavosti. Lidé s lepšími výsledky v této oblasti mívají bohatší a šťastnější životní zkušenost. Zde je jen několik z mnoha publikovaných výzkumných studií na toto fascinující téma.

Výzkumná studie publikovaná v Journals of Gerontology (Lazar, et al. 2020) nabízí některé přesvědčivé důkazy. Výzkum se zabýval otázkou, zda učení se novým dovednostem v inspirativním prostředí vede u starších dospělých ke kognitivnímu růstu. Skupina dospělých ve věku 58 až 86 let byla vyzvána, aby po dobu tří měsíců absolvovala tři až pět nových lekcí, které nikdy předtím neabsolvovala (rozsah srovnatelný s vysokoškolským učivem zahrnujícím asi 15 hodin týdně). Protože většina dospělých se této výzvy bála a nebyla si jistá, absolvovali také další, motivační hodinové sezení, které zahrnovalo překážky v učení, hodnotu učení se novým dovednostem a odolnost proti stárnutí. Výzkumníci měřili změny v jejich krátkodobé paměti a dalších kognitivních úkolech. Výsledky ukázaly, že účastníci zabývající se učením se novým dovednostem ve správném prostředí a s motivací zvýšili své kognitivní schopnosti na úroveň o 30 let mladších dospělých již po 45 dnech. Zdá se, že tajemstvím jejich úspěchu bylo opuštění komfortní zóny a zároveň podpora toho, aby se zbavili obav a nejistot.

Sara Lazarová, neurovědkyně z Harvardu, zkoumala mozky lidí s rozsáhlými zkušenostmi se všímavostí a meditací. Prokázala, že meditace zpomaluje, nebo dokonce zabraňuje stárnutí frontální kůry (Gard, Holzel, Lazar, 2014). Když zestárneme, má většina z nás tendenci více zapomínat a naše kognitivní schopnosti se snižují. Výzkumné studie Lazarové ukázaly, že ti, kteří meditovali ve svých čtyřiceti nebo padesáti letech života, měli stejné množství šedé hmoty mozkové, jako kdyby jim bylo dvacet nebo třicet.

D:\Fiverr\Order 1081\Lotus symbol for book600.jpeg

DŮLEŽITOST PŘÍMÉHO

PROŽITKU

Když jsou naše přesvědčení založena na naší vlastní přímé zkušenosti s realitou, a ne na představách nabízených ostatními, nikdo nám je nemůže vzít.

― Thich Nhat Hanh

Vědění znamená vědět, že rajče je ovoce.

Moudrost je vědět, že se nedává do ovocného salátu.

― Brian Odriscoll

V

zpomínám si na příznačnou humornou historku s názvem Swimology neboli Plavologie, kterou sdílel S. N. Goenka z10denního meditačního cvičení Vipassana, jehož jsem se před lety zúčastnil. Byla z knihy postavené na jeho učení, The Art of Living (Hart, 1987).

Byl jednou jeden mladý profesor, který cestoval na lodi. Byl velmi vzdělaný, měl seznam titulů za jménem a několik doktorátů. Neměl však mnoho životních zkušeností. Na stejné lodi byl také starý negramotný námořník, který přicházel do profesorovy kajuty poslouchat jeho přednášky. Jednoho večera po přednášce se profesor zeptal námořníka:

„Starý muži, víte něco o geologii?"

„Co je to, pane?" odpověděl. 

„Starý muži, geologie je nauka o Zemi."

„Pane, nikdy jsem nebyl ve škole. Geologii jsem nikdy nestudoval."

„Starý muži, promarnil jste čtvrtinu svého života."

Starý muž se vrátil do svého pokoje s protáhlým obličejem. Pomyslel si, když to říká takový učený člověk, musí to být pravda, promarnil jsem čtvrtinu života.

Následující večer měl profesor přednášku o oceánografii. Na konci sezení se profesor znovu zeptal námořníka:

„Starý muži, víte něco o oceánografii?"

„Co je to, pane?"

„Starý muži, to je věda o oceánu."

„Ne, pane, nestudoval jsem oceánografii."

„Starý muži, promarnil jste dvě čtvrtiny svého života."

Stařec odešel s ještě protáhlejší tváří. Pomyslel si, říká-li to takový učený člověk, určitě jsem promarnil dvě čtvrtiny svého života.

Další večer měl profesor přednášku o meteorologii. Po přednášce se profesor zeptal námořníka:

„Starý muži, víte něco o meteorologii?"

„Co je to, pane?"

„Starý muži, to je věda o počasí, větru a dešti."

„Ne, pane. Jak už jsem vám řekl, nikdy jsem nebyl v žádné škole. Nevím nic o meteorologii."

„Starý muži, vy neznáte geologii, neznáte oceánografii a neznáte meteorologii? Promarnil jste tři čtvrtiny svého života."

Starý muž z toho byl velmi nešťastný. Pomyslel si, když takový učený člověk říká, že jsem promarnil tři čtvrtiny života, musí to být jistě pravda.

Druhý den starý námořník v panice přiběhl do profesorovy kajuty a zeptal se:

„Pane profesore, znáte plavologii?"

„Co je to, starý muži?"

„Umíte plavat, pane?"

„Neumím plavat, starý muži."

„Profesore, určitě jste promarnil celý život. Loď narazila na kámen a potápí se. Kdo umí plavat, může se dostat na blízký břeh. Kdo neumí, utopí se, jakmile se loď potopí."

Abychom v životě provedli udržitelnou změnu, pokud jde o štěstí, nejen že potřebujeme používat myšlení začátečníka, jak jsme se naučili v minulé kapitole, musíme také přímo internalizovat nebo zažít to, co se právě chystáme naučit. Význam přímé zkušenosti v tomto procesu nelze podceňovat. Bez toho nelze provést žádnou významnou nebo trvalou změnu.

Na téma štěstí bylo napsáno mnoho knih. Bylo předloženo mnoho teorií o tom, co štěstí skutečně je a jak ho lze dosáhnout. Na toto téma hovoří řada řečníků po celém světě. Každý rok se objevují zprávy se seznamem nejšťastnějších zemí nebo měst pro život, teorie o tom, proč jsou tito lidé nebo tyto kultury šťastnější než ostatní, a teorie o tom, které činnosti největší štěstí přinášejí.

Znalosti můžeme získat nasloucháním druhých nebo intelektuální analýzou tématu. Skutečná moudrost ale pramení z přímé osobní zkušenosti. Můžeme poslouchat ty největší guru hovořící o tom, jak dosáhnout štěstí, nebo číst všechny jejich knihy. Ale nebude to k ničemu, protože nám to nabízí pouze intelektuální porozumění tématu. Člověk by neměl věřit něčemu, protože to někdo řekl, nebo pokud to najdeme v knize, nebo dokonce předloží-li to ti největší učitelé. Člověk by neměl věřit v tradice jen proto, že byly předávány z generace na generaci. To, čemu věříme, by mělo být založeno na naší vlastní přímé zkušenosti. Buddha ve svém učení tento důležitý koncept často zdůrazňoval.

Jak brzy zjistíme, vše, co se v této knize učí, lze reprodukovat a ověřit vlastní přímou zkušeností. Není v tom žádná slepá víra. A právě to je podstata Middle Way Mind Training.

D:\Fiverr\Order 1081\Lotus symbol for book600.jpeg

2500 LET BUDDHISTICKÉ VĚDY

Pokud věda prokáže, že některé přesvědčení o buddhismu je špatné, potom se buddhismus bude muset změnit.

― Jeho Svatost 14. Dalajlama

J

ak víme, jediný způsob, jak skutečně porozumět realitě a štěstí takovým, jaké skutečně jsou, je porozumět mysli prostřednictvím naší vlastní zkušenosti. Buddhistická věda to učí a předává dál prostřednictvím svých linií již 2500 let. Mnozí z nás si buddhismus spojují s náboženstvím, ale pokud si uvědomíme, jaký je skutečný význam náboženství, mělo by zahrnovat víru v nějakou ústřední vyšší moc nebo v Boha. Tuto důležitou definici ale v buddhismu nenajdeme. Když se Buddhy ptali na cokoliv o Bohu, rozhodl se mlčet, protože se nechtěl účastnit debaty, která by nevedla k žádnému řešení. Nikdy netvrdil, že Bůh neexistuje, a nikdy neřekl, že existuje. Pouze se odmítl dostat k argumentu, který nelze dokázat.

Buddhismus je proto často přirovnáván spíše k filozofii, životnímu stylu nebo praxi, nebo jak to rád nazývám, k vědě o mysli. Osobně raději definuji buddhismus jako buddhistickou vědu, čímž se zbavíme jeho často zavádějících náboženských konotací. Buddhismus vychází ze sledování a uvědomování si pravdy o realitě, není založen na slepé víře nebo nějakém dogmatu či rigidních přesvědčeních. Buddhismus, stejně jako věda, je otevřený změnám, a oba pojmy jsou silně propojeny. 

Dokonce i Albert Einstein, jeden z největších světových vědců, si cenil buddhismu více než kteréhokoliv jiného přesvědčení. Považoval ho za nejpřitažlivější, nejrelevantnější a nejlogičtější pro intelektuální mysl. Věřil, že náboženství budoucnosti musí být vesmírným náboženstvím, prostým dogmat a teologií. Mělo by podle něj přesahovat osobu Boha a sjednocovat vše, co je přirozené a duchovní. Tvrdil, že tomuto širokému vymezení odpovídá pouze buddhismus, protože se dokáže vyrovnat s moderními vědeckými potřebami.

Když byl Einstein v listopadu 1922 v Japonsku, krátce poté, co se dozvěděl, že získal Nobelovu cenu, ubytoval se v tokijském hotelu Imperial, aby prezentoval sérii přednášek. Do jeho pokoje přišel kurýr se zásilkou. Einstein zřejmě neměl žádné drobné, které by mu dal jako spropitné, nebo poslíček spropitné odmítl. Namísto toho mu dal Einstein lístek, na který napsal něco německy. Byla to jeho teorie štěstí: „Klidný a skromný život přináší více štěstí než honba za úspěchem v kombinaci s neustálým neklidem." Řekl poslíčkovi, aby si lístek uložil, že by mohl být v budoucnu cenný. V roce 2017 byla v aukci v Jeruzalémě Einsteinova poznámka o štěstí prodána anonymnímu evropskému kupci za 1,56 milionu amerických dolarů. (New York Times, 25. října 2017)

Úzké spojení buddhismu s vědou, na rozdíl od jiných náboženství, rozsáhle demonstroval také Tändzin Gjamccho, 14. Dalajlama a duchovní vůdce tibetského buddhismu, který se vědou zabýval po desetiletí. Jeho silně zakořeněné přesvědčení, že buddhismus by měl být podporován vědou, ho dokonce přivedlo k následujícímu prohlášení: „Pokud věda prokáže, že některé přesvědčení o buddhismu je špatné, pak se buddhismus bude muset změnit." Žádný vůdce jakéhokoliv významného světového náboženství při zdůrazňování významu vědy nikdy nic takového neprohlásil.

Starověké buddhistické spisy vždy podporovaly empirické zkoumání a vyzývaly následovníky, aby před přijetím některého z nich otestovali Buddhovo učení. Abhidhamma, jedna ze tří sbírek těchto starověkých buddhistických textů obsahující pálijský kánon, popisuje povahu zkušenosti, zaměřuje se na podstatu reality a představuje propracovanou analýzu mysli. Text popisuje povahu, původ a vzájemné působení všech psychologických a materiálních jevů, včetně samotného lidského vědomí. Mnoho vědců, psychologů a psychoterapeutů dnes studuje Abhidhammu, aby získali nové poznatky o fungování lidské mysli. (Bodhi, 2003)

Buddhistická věda ovlivnila vývoj mnoha nových kognitivních terapií, včetně kognitivní terapie založené na všímavosti, snižování stresu založeného na všímavosti a buddhistické psychologie a psychoterapie. Tyto metody vycházející z buddhistické vědy byly vědecky prokázány jako velmi účinné při léčbě deprese, úzkosti, stresu a mnoha dalších psychických poruch. Všechny moderní trendy meditace a všímavosti, které dnes pozorujeme a které se nyní začaly praktikovat v korporátním prostředí, mají kořeny v buddhismu.

Potvrdilo se, že buddhistické koncepty jsou různou měrou kompatibilní s mnoha vědeckými obory, včetně evoluční biologie, kvantové fyziky, kosmologie a psychologie. Zatímco věda se zaměřuje především na objektivní materiální svět, buddhismus se pohybuje zejména v oblasti subjektivního vědomí, vědy o mysli. Zatímco věda se zabývá objektivní a konceptuální vědeckou metodou, buddhismus používá nekoncepční intuitivní porozumění, které se rozvíjí jako výsledek praxe tréninku mysli v meditaci.

Dalajlama měl ve skutečnosti celou řadu projevů k neurovědcům a zapojil se do mnoha vědeckých diskusí o kognitivní neurovědě a fyzice. V 80. letech 20. století se podílel na založení institutu mysli a života, který poprvé propojil světově uznávané vědce a filozofy s moudrými praktikami buddhismu. Institut dnes pokračuje ve svém ušlechtilém poslání „spojovat vědu a kontemplativní moudrost, abychom lépe porozuměli mysli a vytvořili pozitivní změnu ve světě". Dalajlama také podporoval vědecké vzdělání mezi tibetskými buddhistickými mnichy.

Součástí moderní buddhistické literatury je řada knih o buddhismu a mozku, meditaci a všímavosti, které ukazují kompatibilitu buddhismu s moderní vědou.

Zatímco většina diskusí mezi buddhismem a vědou se obecně soustředila na způsoby, jak se buddhismus může přizpůsobit moderní vědě nebo jak může věda studovat účinnost buddhistických praktik, zřejmě důležitější budoucí vývoj může být v potenciálu, který buddhismus má, a to zahájit přehodnocení a v konečném důsledku transformaci uvnitř vědy samotné.

Složitost starověkých buddhistických písemností dodnes znejišťuje i sami největší buddhistické učence. Svědčí to o tom, že rozumět rozumu není možné pouze pomocí současných vědeckých pojmů. Jediným způsobem, jak plně realizovat potenciál buddhistické vědy, je podle mého názoru obrátit se do svého nitra a plně ho zažít a ocenit v procesu tréninku mysli. 

Vzrušující vývoj, který nastartovalo odhalení buddhistické vědy, ukazuje obrovskou univerzální moudrost, kterou Buddha vyvinul vlastní zkušeností a kterou sdílel se světem. S odhalováním dalších nových výsledků výzkumu je stále více zřejmé, že přijetí principů buddhistické filozofie v našem životě má nesmírné výhody a skutečně je klíčem k našemu štěstí.

V další kapitole se dozvíme o zakládajícím průkopníkovi buddhistické vědy, samotném Buddhovi.

D:\Fiverr\Order 1081\Lotus symbol for book600.jpeg

BUDDHA

Myšlenka se