Ti, kteří zapomínají

By Dag Heward-Mills

Vzpurní lidé si nepamatují, co pro ně bylo učiněno a často na některé věci zapomínají. Jidáš si nepamatoval ani to, co pro něj Ježíš udělal, ani to, co u Ježíše viděl a slyšel. Proto když dnes uslyší jméno „Jidáš“, napadne nás opovrženíhodný člověk, který se z něj stal.
Schopnost pamatovat si je jednou z nejdůležitějších duchovních ctností služebníka. Lidem, kteří si nic nepamatují, se málokdy daří. Zkrátka se jim nepodaří dosáhnout určitých výšin. Tato výjimečná kniha se věnuje tomuto málo diskutovanému tématu a je darem od Boha.

• Language: Čeština
• Publisher: Dag Heward-Mills
• Release date: Jul 13, 2018
• ISBN: 9781641349826

Dag Heward-Mills

Bishop Dag Heward-Mills is a medical doctor by profession and the founder of the United Denominations Originating from the Lighthouse Group of Churches (UD-OLGC). The UD-OLGC comprises over three thousand churches pastored by seasoned ministers, groomed and trained in-house. Bishop Dag Heward-Mills oversees this charismatic group of denominations, which operates in over 90 different countries in Africa, Asia, Europe, the Caribbean, Australia, and North and South America. With a ministry spanning over thirty years, Dag Heward-Mills has authored several books with bestsellers including ‘The Art of Leadership’, ‘Loyalty and Disloyalty’, and ‘The Mega Church’. He is considered to be the largest publishing author in Africa, having had his books translated into over 52 languages with more than 40 million copies in print.

Book preview

Kapitola 1

Nespravedlivost těch, kteří zapomínají

… Bůh není nespravedlivý, takže by zapomněl …

Židům 6,10

1. Lidé, kteří zapomínají, jsou nespravedliví

Neboť Bůh není nespravedlivý, takže by zapomněl na vaši práci a lásku, kterou jste projevili jeho jménu, když jste posloužili – a ještě sloužíte – svatým.

Židům 6,10

Většina lidí ví o „čtveřici  velkých" hříchů:  lež, krádež, cizoložství a vražda. Pokud byste je požádali, aby vyjmenovali další hříchy, prav- děpodobně nezmíní hřích zapomínání.  Boží slovo je ale v tomto ohledu jednoznačné. Zapomínání je nespravedlnost! Zapomenout, nepřipomí-nat si, nepamatovat si je v Božích očích hřích.

Cožpak zapomene panna na své ozdoby nebo nevěsta na svoje pentle? Ale můj lid na mě již dávno zapomněl.

Jeremjáš 2,32

Je nepochopitelné, co všechno nespravedliví  lidé zapomínají. 

Tento známý biblický verš mluví o odpadnutí a ukazuje, že nevěsta nikdy nezapomene na své svatební šaty. Svatební šaty jsou pro nevěstu nesmírně důležité.

Mnoho nevěst si své svatební šaty objednává už dlouho před svat- bou. Absurditu  toho, když někdo zapomene na Boha, přirovnává tento verš k těžko představitelné situaci, že by nevěsta zapomněla  na své sva- tební šaty.

Lidé dospívají a zapomínají, kdo se o ně staral,  kdo o ně pečoval a kdo je miloval. Zapomínají na ty, kteří je přivedli ke Kristu,  vychovali v Pánu a uvedli do služby. Je možné, aby někdo zapomněl na ty, kdo mu pomá- hali na nejdůležitějších křižovatkách jeho života? Je možné,  aby se obrá- til a postavil proti těm, kdo ho vychovali? Odpověď zní – ano! Děje se to neustále.

Lidé zapomínají  na Boha, když se jim dobře daří.  Evropa opustila Boha,  protože se stala nejbohatším kontinentem. Právě Bůh jí ale dal to, co má. Lidé se stávají  ateisty, když získají majetek. Jak ubohý hřích je zapomenout na toho, který vám dal všechno. Je to vskutku  nespra- vedlnost hodná toho nejstrašnějšího  trestu.

2. Lidé, kteří zapomínají, jsou nespravedliví a nemají Boží smýšlení

Neboť Bůh není nespravedlivý, takže by zapomněl na vaši práci a lásku, kterou jste projevili jeho jménu, když jste posloužili – a ještě sloužíte – svatým.

Židům 6,10

Bůh nezapomíná! Člověk zapomíná, ale Bůh ne! Lidé, kteří zapomínají, nemají Boží smýšlení! Zapomínáním  na věci, které by zapomenuty být neměly, se projevuje hříšná povaha člověka.

Kdo se řídí Božím  slovem a nechá se vést svatým Duchem,  některé věci zkrátka nezapomíná.

Tělesný člověk si nerad připomíná ty, kteří mu pomohli. Neobrácený tělesný člověk si nerad připomíná, odkud přišel. Tělesný člověk nechce, aby kdokoliv věděl, jak se stal tím,  kým je.

To ale není Boží smýšlení. Když Ježíš chodil po této zemi, neustále mluvil o tom, odkud přichází. 

Prohlašoval, že sám ze sebe nemůže  dělat nic. Prohlašoval, že mluví jen o tom, co mu řekl jeho Otec. Takový postoj je v přímém protikladu k pýše zkaženého člověka. Pyšní a bezbožní neodhalují svůj původ ani své začátky. Věří,  že se vypracovali sami a dostali  se na výsluní  svou vlastní  silou.  

3. Lidé, kteří zapomínají, jsou nespravedliví a odsouzení k zániku

Což vyroste papyrus mimo bažinu?  Vzroste sítí bez vody? Ten ve svém rozpuku ještě nemůže být utržen, ale uschne dříve než jakákoliv tráva. Tak dopadnou  všichni, kdo zapomínají na Boha.

Job 8,11–13

Lidé, kteří zapomínají,  jsou odsouzeni k zániku. Hřích zapomínání je natolik závažný, že na životy zapomnětlivých lidí padá prokletí.  Není třeba, aby nad vámi, když zapomínáte důležité věci, ještě někdo vynášel kletbu. Písmo svaté už dávno ohlašuje, že ti, kdo zapomenou na Boha, zaniknou. Dejte si pozor, abyste pamatovali na vše, čím vás Pán provedl a co pro vás udělal.

4. Nespravedliví lidé si nejsou vědomi, jak nebezpečné je zapomínat

U řek babylonských – tam jsme sedávali a plakali, když jsme vzpomínali na Sijón. Své lyry jsme tam věšeli na topoly, neboť tam se nás naši věznitelé ptali na slova písní, naši trýznitelé chtěli, abychom se radovali: Zazpívejte nám některé ze sijón- ských písní! Jak bychom mohli zpívat Hospodinovu píseň v cizí zemi?  Jestli na tebe zapomenu,  Jeruzaléme,  ať na mě zapo- mene má pravice. Ať mi jazyk přilne k patru,  jestliže si tě nebudu připomínat, jestliže nebudu považovat Jeruzalém za vrchol své radosti.

Žalm 137,1–6

Připomínat si je třeba začít brát velmi vážně. Žalmista  věděl, že zapome- nout na Jeruzalém by byla tragédie. Sám nad sebou vznesl kletbu, pokud by někdy zapomněl, odkud přišel. Tak důležité je pamatovat si. Pokud si některé věci nebudete pamatovat,  nemá smysl žít. Jestliže zapomenete, odkud vás Bůh vyvedl, jazyk vám přilne k patru. Zapomenete-li, co pro vás Bůh udělal, nebude už vaše pravá ruka schopna vypisovat platební příkazy. 

5. Nespravedliví lidé zapomínají na Boha, když jsou nasycení,  když si vystaví domy a když získají majetek

Jinak se najíš a nasytíš, postavíš si hezké domy a zabydlíš se, roz- množí se tvůj brav a skot, přibude  ti stříbra a zlata a všeho budeš mít hodně, ale tvé srdce se potom pozdvihne a zapo- meneš na Hospodina, svého Boha, který tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví.

5. Mojžíšova 8,12–14

Nespravedlivost zapomínání  obvykle postihuje lidi, kteří jsou nasycení! Ti, kdo žijí ve svých vlastních domech, mají sklony zapomínat  na Boha. Kdo znásobili a rozmnožili svůj majetek, na Boha také rychle zapomínají.

Je třeba, abyste si přesto,  že budete bohatí a úspěšní, pamatovali, odkud jste přišli. Je smutnou skutečností,  že mnoho bohatých hodně mluví, ale málo dává. Lidé mluví o požehnání, které jim Bůh dal, ale za to, co pro ně udělal, mu nevzdávají  úctu.

6. Nespravedliví lidé, kteří zapomínají, bývají pyšní

Jinak se najíš a nasytíš, postavíš si hezké domy a zabydlíš se, rozmnoží se tvůj brav a skot, přibude  ti stříbra a zlata a všeho budeš  mít hodně,  ale tvé srdce  se potom  pozdvihne  a zapomeneš na Hospodina, svého Boha, který tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví. […] A řekneš si v srdci: Tento majetek jsem si získal svou mocí a silou své ruky!

5. Mojžíšova 8,12–14

Pýcha je jednou ze základních příčin zapomínání.  Lidé nechtějí uznat, že jim Bůh pomohl. Nechtějí ani uznat, že jim pomohl jiný člověk. Ve svém srdci si ve skutečnosti myslí, že se vypracovali sami, a chtějí, abyste tomu věřili i vy. Tito lidé neuznávají Boha a jejich srdce se povyšuje. Ti, kdo neodvádějí desátky, neuznávají Boží roli ve svém úspěchu. Když se lidské srdce pozdvihne, začne si říkat: „Já sám jsem tvrdě praco- val, abych získal, co mám." 

Moderní pohané v Evropě

Jednou jsem se zeptal jisté bohaté Evropanky, jestli věří v Boha. Podí-vala se na mě s úžasem, ohromená, že jsem položil tak „hloupou otázku. „Samozřejmě, že ne, odpověděla.

Ukázala prstem na sebe a řekla:  „Věřím sama v sebe. Proč bych měla věřit v Boha?"

Od mnoha Evropanů jsem slyšel, že Afričané věří v Boha, protože si neumí svoje problémy vyřešit sami. Moderní Evropa, která kdysi šířila křesťanství po celém světě, se topí v nevíře a pohanství. Typickým znakem této démonické nákazy je víra v sebe a víra v tvrdou práci bez Boha.