Mnoho Povolaných

By Dag Heward-Mills

Když pomyslíme na verš „Mnozí jsou pozváni..., mnohdy nás to může povzbudit. Pak jsme ale příliš brzy povzbuzeni, když přemýšlíme nad druhou části tohoto verše „...ale málokdo bude vybrán.Když z této knihy uděláte součást svého života, můžete být mezi těmi mnohými, co jsou pozváni, ale také můžete patřit k těm pár lidem, co jsou vybráni.
V této úžasné knize autora Daga Hewarda-Millse se dozvíte, proč můžete sebevědomě říct, že jste povoláni. Budete vědět, čím se vyznačují povolaní a dodá vám to odvahy, abyste vydrželi až do konce vašeho křesťanského závodu.

• Language: Čeština
• Publisher: Dag Heward-Mills
• Release date: Apr 19, 2018
• ISBN: 9781641349659

Dag Heward-Mills

Bishop Dag Heward-Mills is a medical doctor by profession and the founder of the United Denominations Originating from the Lighthouse Group of Churches (UD-OLGC). The UD-OLGC comprises over three thousand churches pastored by seasoned ministers, groomed and trained in-house. Bishop Dag Heward-Mills oversees this charismatic group of denominations, which operates in over 90 different countries in Africa, Asia, Europe, the Caribbean, Australia, and North and South America. With a ministry spanning over thirty years, Dag Heward-Mills has authored several books with bestsellers including ‘The Art of Leadership’, ‘Loyalty and Disloyalty’, and ‘The Mega Church’. He is considered to be the largest publishing author in Africa, having had his books translated into over 52 languages with more than 40 million copies in print.

Book preview

Jsme přece jeho dílo! Bůh nás v Kristu Ježíši stvořil k dobrým skutkům, které předem připravil, abychom se jim věnovali.

Efeským 2:10

Jednou jsem si povídal s anglickým řidičem černého taxi, kterým mě vezl centrem Londýna. Zeptal jsem se ho, jestli věří v Boha.

Řekl: „Rozhodně ne. Nevěřím v Boha."

Pak jsem se ho zeptal: „Věříte, že existuje peklo?"

„Samozřejmě, že ne!" odsekl.

Pokračoval jsem: „Věříte v nebe?"

„Nevěřím v nic takového."

Pak mi ten taxikář řekl: „A teď dovolte vy mně, abych se na něco zeptal."

„Samozřejmě, beze všeho. Zeptejte se, na co chcete," odpověděl jsem.

Zeptal se mě: „Věříte v nebe?"

„Samozřejmě, že ano," odpověděl jsem.

„Pak mi dovolte položit vám další otázku. Zeptal se: „Pokud věříte, že půjdete do nebe, proč se prostě nezabijete a nejdete tam rovnou? Konec konců, unikl byste všem účtům, dluhům a problémům tohoto světa.

Byl jsem v šoku. Takovou otázku jsem neočekával. Ale zdálo se, že dává smysl. Když je nebe tak skvělé, co stále dělám na zemi? Proč se prostě nezabít a neodejít z tohoto ubohého světa právě teď?

Pomyslel jsem si: „To je dobrá otázka." Ale než jsem se zmohl na odpověď, přijeli jsme do cíle.

Od toho rozhovoru s taxikářem jsem na jeho otázku odpovídal v mnoha sborech: Proč nejdeme do nebe hned poté, co jsme spaseni?

I když se Bůh dotkl našich životů a slíbil nám nebe, je třeba na zemi ještě mnoho udělat. Je hodně věcí, které je třeba udělat pro Boha. Bůh očekává, že na jeho velkou lásku odpovíme tím, že se odevzdáme jeho dílu.

Když přijdeme k Ježíši, odejme naše jho hříchu a temnoty a dá nám své jho. „Pojďte ke mně, všichni upracovaní a obtěžkaní, a já vám dám odpočinout. VEZMĚTE NA SEBE MÉ JHO a učte se ode mě, neboť jsem mírný a pokorný v srdci, a vaše duše najdou odpočinutí" (Matouš 11:28-29). Co je Kristovo jho? Je to jho ztracených duší tohoto světa.

Většina křesťanů v životě nepochopí, že smyslem jejich života je, aby něco udělali pro Boha. Nejsou naživu proto, aby si mohli stavět domy a shromažďovat dobré věci tohoto světa. Nejsou naživu proto, aby vydělávali více peněz a střádali poklady tohoto světa. Máme jen jeden důvod, proč jsme naživu, a to sloužit Vykupiteli, který se pro nás vzdal všeho. Smutnou realitou je, že většina učení v církvích, těle Kristově, odvádí křesťany od jejich skutečného smyslu života.

„Mysleme na našeho Boha, našeho Spasitele a našeho Krále. Jediný, který dal vše. Vzdal se všeho… Tak můžeme být jeho přátelé."¹ Vím, že jen zřídka myslíme na svého Spasitele a Krále. Zřídka myslíme na toho, který nám dal vše. Proto se stěží něčeho vzdáváme. Proto jsme tak neúrodní a neplodní v tomto království.

.¹ Text písně Let’s Think about Our God od Tommyho Walkera

2. kapitola

Mnoho je povolaných křesťanů

Pokud byste byli Bůh a měli spasit šest miliard lidí, co byste udělali? Poslali byste jednoho nebo dva lidi, aby jim zvěstovali spásu, nebo byste poslali spoustu lidí? Samozřejmě, že byste na žně poslali spoustu lidí. A přesně to Bůh dělá. Povolal mnoho lidí! Nenechte se oklamat několika pastory, kteří sedí v předních řadách sborů. To vždy působí tak, že povoláno bylo několik, nebo že většina lidí ve sboru povolána nebyla. Ve skutečnosti to je přesně naopak. Mnoho, a ne jen několik pastorů, je povolaných k práci na záchraně tohoto světa.

Pět faktů o Boží výzvě

1. Je mnoho povolaných.

Je totiž mnoho povolaných, ale málo vyvolených.

Matouš 22:14

Co znamená „mnoho povolaných"?

Mnoho povolaných znamená, že je povoláno mnoho lidí.

Mnoho povolaných znamená, že jsou povolány masy.

Mnoho povolaných znamená, že je povoláno obrovské množství lidí.

Mnoho povolaných znamená, že jsou povoláni mnozí lidé.

Mnoho povolaných znamená, že je povoláno nespočetné množství lidí.

Mnoho povolaných znamená, že je povoláno moře lidí.

Mnoho povolaných znamená, že je povolána většina lidí.

Mnoho povolaných znamená, že je povoláno nejvíce lidí.

Je smutné, že většina pastorů považuje členy svých sborů za lidi bez povolání. Pro ně to jsou lidé, kteří pro Boha mnoho neudělají. Mnoho pastorů učí své sbory, jak mít „lepší život". Spousta kázání je o nás samotných, našich životech, našich manželstvích, našich domech, našich financích apod. Tento typ kázání vytváří velké, sobecké a prázdné církve dneška.

Pastoři, apoštolové a učitelé mají podle předpokladů připravovat svaté, aby svatí dělali dílo služby. Dokonce i hlavní prací evangelisty, od kterého se obvykle očekává, že bude získávat duše, je příprava svatých pro dílo služby. „To on rozdal své dary - apoštoly, proroky, evangelisty, pastýře a učitele -  pro přípravu svatých k dílu služby, aby se Kristovo tělo budovalo" (Efeským 4:11-12).

2. Je to výzva k plodnosti.

„Vy nepotřebujete slyšet výzvu; už jste povoláni."

Keith Green

K čemu jsme povoláni? Jsme všichni povoláni k tomu, být apoštoly, proroky, evangelisty a učiteli? Odpověď je jednoduchá: „Ne." Většina z nás nemá tato fantastická velká povolání. Jsme jednoduše povoláni k tomu, abychom nesli ovoce.

Já jsem si vybral vás, ne vy mě. Ustanovil jsem vás, abyste šli a nesli ovoce a vaše ovoce aby zůstalo; aby vám Otec dal, o cokoli ho poprosíte v mém jménu.

Jan 15:16

Kdybychom měli dodržovat své křesťanské učení do důsledků, většina křesťanů by se obětovala a dělala něco pro Boha. Nejsmutnější a pravděpodobně nejošklivější věcí na mnoha křesťanech je, jak málo dnes dělají pro Boha. Byli jsme zachráněni úžasným skutkem lásky a milosti, ale nejsme připraveni vzdát se něčeho, abychom pomohli ostatním. Je tak smutné, vidět dnes křesťany, jak plýtvají svými životy a nedělají nic pro Pána.

3. Někteří lidé jsou povoláni velkolepým způsobem.

Když už se cestou blížil k Damašku, náhle ho obklopilo světlo z nebe. Padl na zem a uslyšel hlas: „Saule, Saule, proč mě pronásleduješ? Zeptal se: „Kdo jsi, Pane? Ten odpověděl: „Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ. Vstaň a jdi do města; tam se dozvíš, co máš dělat."

Skutky 9:3-6

Apoštol Pavel byl povolán dramatickým a velkolepým způsobem. Viděl zářící světlo, které dopadalo z nebe, a slyšel hlas, který k němu mluvil. Padl na zem a několik dní byl zasažen slepotou. Naneštěstí, když někdo sdílí svou zkušenost, každý pak chce mít stejný zážitek. Všichni chtějí vidět světlo a slyšet hlas; jinak neuvěří, že jsou povoláni. Ale Boha nelze zaškatulkovat a nelze očekávat, že se bude znovu a znovu opakovat tím stejným očekávaným způsobem.

Jednou jsem četl o tom, jak se Kenneth Hagin vyléčil z onemocnění srdce a jak vstal ze smrtelného lože. Pak jsem byl nemocen a pokoušel jsem se simulovat stejnou zkušenost. Řeknu vám, drazí přátelé, téměř jsem zemřel, když jsem se snažil zažít stejnou věc, kterou zakusil Kenneth Hagin. Věřte mi, Bůh jedná s různými lidmi různě.

4. Někteří lidé jsou povoláni normálním způsobem.

On mu řekl: „Vystup na horu a postav se před Hospodina, neboť tudy projde Hospodin." Vtom se strhl mohutný a prudký vichr, který rval hory a tříštil skály před Hospodinem. V tom vichru ale nebyl Hospodin. Po vichru přišlo zemětřesení, ale ani v něm nebyl Hospodin. Po zemětřesení přišel oheň, ale ani v něm nebyl Hospodin. A po ohni - tichý, jemný hlas (1. Královská 19:11-12).

Je skvělé zažít Boha v dramatické situaci. Všichni toužíme po velkolepé zkušenosti s Bohem. Jako kazatel jsem toužil po velkolepých zážitcích, abych mohl ve sboru říct, co jsem zažil. Vždy jsem cítil, že bych tak mohl vypadat mocněji. Slitování!

Většina lidí je podle mého názoru povolána úplně obyčejně a kvůli tomu svá povolání ignorují. Když jsem se modlil za lidi, kteří byli povoláni, zjistil jsem, jak to probouzí něco hluboko uvnitř. Je povoláno mnoho lidí, pouze o tom neví. Hledají své povolání ve velkolepém způsobu. Ale povolání často přichází úplně normálně. I zkušení proroci jako Eliáš dělali tu chybu, že hledali dramatické a velkolepé Boží povolání. Pokud budete hledat Boží povolání tímto způsobem, zmeškáte své požehnání. „…Vtom se strhl mohutný a prudký vichr, který rval hory a tříštil skály před Hospodinem. V tom vichru ale nebyl Hospodin. Po vichru přišlo zemětřesení, ale ani v něm nebyl Hospodin. Po zemětřesení přišel oheň, ale ani v něm nebyl Hospodin. A po ohni - TICHÝ, JEMNÝ HLAS. Jakmile ho Eliáš uslyšel, zahalil si tvář pláštěm, vyšel a postavil se u vchodu do jeskyně. VTOM K NĚMU TEN HLAS promluvil: ‚Co tu chceš, Eliáši?‘" (1 Královská 19:11-13).

5. Někteří lidé jsou povoláni skrze své touhy.

Je pravda, že kdo chce spravovat církev, má zájem o krásnou práci.

1 Timoteovi 3:1

Takto jsem přijal své povolání já. Neměl jsem žádné dramatické zážitky, o kterých lidé mluví. Stále jsem v úžasu, když slyším, jak lidé přijali svou službu. Nezažil jsem žádné dramatické setkání, ale věřím, že mě Bůh opravdu povolal. Neviděl jsem světlo ani jsem neslyšel žádné hlasy. Nikdy se mi nezjevil Ježíš, aby mě uvedl do světa služby. Ale věřím, že jsem opravdu povolán ke službě.

Pamatuji si, jak jednou strávil jeden bratr víkend v našem domě. O několik měsíců později mi řekl, že se tam setkal s Pánem. Byl mým hostem a bydlel nahoře se zbytkem mé rodiny. Popsal, jak se v noci náhle otevřely dveře, a do místnosti vešel Pán Ježíš. Řekl mi, že Pán Ježíš mu něco vložil do ruky a řekl mu, že ho pověřuje velkým úkolem.

Nemohl jsem uvěřit tomu, co jsem slyšel - Ježíš se objevil na návštěvě v mém domě! Když bratr dál a dál popisoval své setkání s Pánem, byl jsem více a více rozzlobený, ale nemohl jsem svůj hněv dát najevo. Musel jsem předstírat, jak jsem šťastný, že se v mém domě setkal s Ježíšem.

„Za to jsem se modlil, pomyslel jsem si. Byl jsem na Pána rozzlobený, protože jsem rozumoval: „Proč Ježíš vešel do mého domu, obešel majitele, hostitele a pána domu (mě), aby navštívil někoho, kdo tu jen přespal jako host?

„Jak nefér umí Pán být," pomyslel jsem si.

Roky a roky jsem se modlil, aby se mi zjevil Ježíš. Zoufale jsem chtěl být jako Kenneth Hagin, který popisoval osobní návštěvy Ježíše a hodiny