Životní postřehy aneb glosy téměř filozofické

By Ondrej Vejsada

Životní postřehy

Ptali jste se někdy na otázky fungování Vesmíru a lidské společnosti v nejobecnějším smyslu slova? Já ano a vlastně celý život.
Netvrdím, že jsem něco vymyslel či vytvořil – já zkrátka rád pozoruji. Pozoruji a vnímám sebe, své vnitřní reakce. Pozoruji svět a hlavně lidi kolem a jejich reakce a interakce – a tak vlastně vznikla tato kniha = zapisuji svá pozorování, své postřehy. V žádném případě si nedělám nárok na jakousi objektivní pravdu (pokud vůbec něco takového existuje) a ani netvrdím, že můj, řekněme, výklad je jediný možný nebo dokonce správný. Jediné, na čem opravdu trvám, je moje absolutní otevřenost, upřímnost a opravdovost…zbytek je na Vás. Půjdete do toho se mnou? ?

A jen pro doplnění a vysvětlení zároveň = publikuji zde druhé, rozšířené a upravené vydání této úspěšné knížky s tím, že jak se situace (a s ní i já) postupně vyvíjí, vznikají další kapitolky, nové aktualizace – zkrátka nové a nové postřehy…jedná se tedy v podstatě o živou knížku, neustále se zpřesňující, vylepšující a rozšiřující ? Začal jsem tomu všemu říkat FILOZOFIE VŠEDNÍHO DNE.

Nové motto by nyní mohlo znít třeba takto:

"Možná trochu namyšleně, ale já tomu svému filozofování říkám filozofie všedního dne. Já totiž nechci řešit jsoucno a paradigma…já chci změnit každý všední dne na nevšední!"

• Language: Čeština
• Publisher: Ondrej Vejsada
• Release date: Dec 10, 2023
• ISBN: 9798223029724

Ondrej Vejsada

www.vejsada.art

Book preview

Ptali jste se někdy na otázky fungování Vesmíru a lidské společnosti v nejobecnějším smyslu slova? Já ano a vlastně celý život.

Netvrdím, že jsem něco vymyslel či vytvořil - já zkrátka rád pozoruji. Pozoruji a vnímám sebe, své vnitřní reakce. Pozoruji svět a hlavně lidi kolem a jejich reakce a interakce

- a tak vlastně vznikla tato kniha = zapisuji svá pozorování, své postřehy. V žádném případě si nedělám nárok na jakousi objektivní pravdu (pokud vůbec něco takového existuje) a ani netvrdím, že můj, řekněme, výklad je jediný možný nebo dokonce správný. Jediné, na čem opravdu trvám, je moje absolutní otevřenost, upřímnost a opravdovost...zbytek je na Vás. Půjdete do toho se mnou? ;-)

Ondřej Vejsada

Tady bych měl asi uvést hromadu titulů a detailně rozepsat, co všechno jsem studoval a následně dokázal...víte a já se ptám

= proč vlastně? Nestačí pouze jméno a příjmení? Pokud máte vážný zájem o tyto detaily - klidně se mne zeptejte anebo

se podívejte sem = www.vejsada.art

Děkuji za pochopení...

Vesmír nebo Matrix?!

Víte, v mnoha knihách, které jsou určitě velice zají-mavé a poučné, mi vadí, že hlavní argument nebo jak to nazvat, se většinou nachází až téměř na konci a tak se člověk musí prokousávat hromadou potištěného papíru, než zjistí, zda-li s oním navrhovaným závěrem vůbec souhlasí...

Rád bych se tomuto nešvaru vyhnul a proto se hned tady a teď pokusím popsat podstatu, ze které vycházím, která mi konvenuje...prostě mi dělá radost a hlavně vidím na vlastní oči a cítím vlastními pocity, že to tak zkrátka funguje. Zbytek knihy se budu snažit tyto myšlenky nějak obhájit, rozšířit a hlavně rovnou aplikovat na praxi, pro-tože nemám rád povídání pro povídání, ale aby vše mělo jasný praktický význam. Vy také?

Tak tedy - také máte zvláštní pocit při větě „vše je energie"? Já ano. Nemám vlastně nic proti esoterice, ale právě tahle věta na mne působí hodně esotericky zprofa-novaně. Jenže i když se chci vyhnout Vašim případným předsudkům, ona je to pravda a to snad dokonce i „vě-decká". I když jste už asi pochopili můj vztah k obecným pravdám...zkrátka = obecně platí, že nic neplatí obecně.

Aniž bych se tedy chtěl pouštět do rozboru fyziky

a jejich postulátů (ve které sám si nejsem příliš jistý i když mne obrovsky baví), ze známé rovnice E = mc² je snad zjevné, že (laicky řečeno) hmota je za určitých okolností uspořádaná energie. Proto také (pokud si vybavíte pár věcí ze školy a tím už, opravdu končím, slibuji) má hmota různou hustotu, tedy i to, co nám připadá hustě nepro-niknutelné, pod výkonnými mikroskopy se jeví jako spousta prázdna a jen tu a tam nějaký atom. A to, co to vše drží pohromadě, je opět energie resp. různě definovaná

a popisovaná „přitažlivost". A to, že ona rovnice platí, dokazují jaderné elektrárny a atomová bomba. A prý

i každá rovnice platí tzv. obousměrně, jenže my (tedy zatím a doufám, že i na dlouhou dobu) umíme z atomu, ze hmoty, dostat kupu energie...jen nám to tak nějak nejde obráceně ;-)

Vzhledem k tomu, že v době psaní tohoto druhého rozšířeného vydání Postřehů se, alespoň v mém Vesmíru, často objevuje pan profesor Jan Rak, ultrarelativistický jaderný fyzik. Mám proto potřebu onen „fyzikální" úvod přeci jen trochu rozšířit, ale nebojte, nebudu pana profesora nějak vykrádat. Nakonec od začátku tvrdím, že toto vlastně nejsou moje myšlenky a že popisuji svoje postřehy, tak tedy i v tomto duchu, moc prosím, vnímejte

i toto doplnění...

Tedy – představte si strom, kamera zoomuje – přibližuje se...vidíte list, záběr jede ještě blíž a hlouběji, vidíte atom...jádro... Náhle se záběr začíná oddalovat... vidíte les, kontinent, planetu, a najednou vlastně opět to samé...chápete tu jednotu? A teď - kolik je všude prostoru, prázdna! Jenže ona je to ve skutečnosti opravdu pouze naše zjednodušující představa, když si totiž poslechnete výsledky bádání třeba z urychlovače v CERNu (tedy onen trochu nešikovně výše popsaný „mikroskop), tak se dozvíte, že atom (původní význam je „atomos – nedělitelný) dělitelný tak nějak je nebo lépe řečeno proniknutelný = je tam jádro, protony, neutrony, obíhají elektrony (i když i to je prý trochu jinak, ale slíbil jsem, že nebudu zabíhat do zbytečných podrobností). V protonech jsou údajně jakési kvarky a v nich = nic! Raději to napíšu ještě jednou = v základních stavebních kamenech hmoty ŽÁDNÁ HMOTA NENÍ!!! Chvíli nad tím, prosím, přemýšlejte... Já na Vás počkám :-)

Takže ani naše představa o atomu neodpovídá realitě je to jenom již zmíněná energie a informace (potencialita). Vše se skládá (a nebojím se říci, že přímo tvoří či vytváří) v našem mozku! Vždyť kolik informací opravdu potřebuji, abych mohl „fungovat"? Pár pixelů, pár bitů a zbytek si mozek dotvoří/doplní sám! Nemusím přeci zkoumat každý milimetr dřeva, stačí letmý pohled

a přesto hned „vím", že je to židle, jak je asi těžká a že si na ni třeba mohu sednout! Ano, to, čemu říkáme realita, svět, okolí atd., to jsou pouze fotony dopadající do oka

a zpracované mozkem...a taky zvuk, tedy sluch (plus samozřejmě i čich). Uvědomme si, že popravdě na moc věcí vlastně tolik nesaháme. No a to vše se musí v mozku srovnat (připomínám, že světlo je rychlejší, než zvuk – viz třeba blesk a hrom). Co si ale možná neuvědomujeme, že většina výsledného „vjemu pochází z mozku ne „zvenku! Takže vlastně mnohem přesněji to není tak úplně „vesmír, protože to je pouze náš popis, myšlen-kový koncept. Mnohem lépe to vystihuje (dnes již, bohužel, také dost nadužívaný) pojem „matrix, tedy mentální obraz, hologram, hra, simulace.

Vše je tedy mnohem spíš informace, než v pravém slova smyslu energie, ale klidně to pro naši potřebu tak

i dál používejme, ano?

Neřekl jsem nic nového-objevného, že? Já vím, vždyť jsem to ani nesliboval ;-) Jenže, co s tím? Pojďme se nad tím společně zamyslet - pokud tedy samozřejmě chcete...klidně ale tuto knihu odložte, to hlavní už víte :-)

Slova, slova, slova aneb jak vše označujeme, zhodno-cujeme a taky znehodnocujeme

Víte, věci a vlastně tak nějak celý svět/matrix prostě JE, existuje a to nehledě na tom, co si o čemkoli myslíme nebo jak to popisujeme. Při svých přednáškách jsem rád používal takové docela mrazivé přirovnání...kdo jste mne někdy slyšel, omlouvám se, že se opakuji.

Zkuste si, prosím, na chvilku představit, že neexis-tujete - prostě byste teď zmizeli. Co by se stalo? Upřímně si musíme přiznat, že vlastně vůbec nic. Slunce by dál vycházelo a zapadalo atd. Určitě byste chyběli několika lidem, ale objektivně by se nestalo vůbec nic. A takhle důležitá jsou naše hodnocení okolního světa, včetně našich názorů a toho co si myslíme... Kruté? Leč pravdivé, že?

Pokud se mnou doposud souhlasíte, spojme tuto myšlenku s předchozí kapitolkou. Podle mého je absolutně jedno, jak energii/informaci nazveme. Stejně vlastně skutečné podstatě nerozumíme a kdybych chtěl ještě víc provokovat, tak řeknu – a proč taky? Naučili jsme se takovou hru, že údajně když něco pochopíme, tak pak je to správně a pak o tom třeba můžeme i mluvit :-) (nic o tom nevíš, tak mlč!) Já bych se rád soustředil mnohem spíše na popis viděného a vnímaného – k tomu pochopení není potřeba a kromě toho mám silné pochybnosti o kvalitě či úplnosti onoho tolik deklarovaného pochopení. Když už jsem mluvil o Slunci = můžeme s úžasem pozorovat, jak při východu jakási rudá koule vystupuje nad obzor...můžeme být fascinováni – no anebo nás naučí, že to „je" Slunce a už to ztratí to svoje kouzlo = to přece znám, to je to Slunce.

ALE MOJE PROVOKACE spočívá v otázce = a opravdu to znáš? A co to je to Slunce? Podle mého by totiž správně ona věta měla znít = tomuhle my říkáme Slunce. Co to ale přesně je, to nevíme. Víme o tom třeba, že...a teď by mohl násle-dovat výklad z dostupných informací, co jsme vypozoro-vali... Jenže, když už víme, že to je Slunce, tak přece není co řešit, no ne? ;-)

Potřebujeme ale alespoň základní shodu na použí-vaných termínech, slovech apod. Člověk údajně uvažuje

v pojmech. Záměrně píšu „údajně", protože to je přesně onen příklad situace, o které mluvím v následující kapi-tolce. Četl jsem to, naučil jsem se to, ale