Při rozhovoru s Kristínkou jsem měl úplné souznění v tom, že stejně jako ona, i já jsem ve 20 letech prahnul a šel po snu, který se mi později splnil. Podřídil jsem tomu vše, měl plán a skvělé zázemí v rodině. Kristínka kráčí neomylně za svým snem též. Jede po dobré cestě, uspěla v úvodních zatáčkách, dělá chytré zkratky a vyhýbá se výmolům a zácpám. Jede rychle, nikoliv však agresivně. Viděl jsem jí tu touhu v očích a bylo to velmi uvěřitelné, opravdové, velmi nedočkavé. Její jedinou bariérou na cestě za sny tedy může být jen ona sama a už teď musí přemýšlet, jak se se sebou popere, jak všechny ty velké věci, které se kolem ní dějí, a které jí čekají, ustát. I v době, kdy se nemusí jen dařit. Má fantastické zázemí ve vlastní rodině, velkou oporu. Ano, je to tak, Kristínka bude velká hvězda, pokud bude chtít. A ona chce...