Gossip Girl: Nechci víc než všechno (3. díl)

By Cecily von Ziegesar

Vraťte se do světa Super drbny plného intrik, žárlivosti a opulentních večírků!Blair a Serena zakopaly válečnou sekeru a vyráží strávit Vánoce na tropickém ostrově spolu s Blaiřinou matkou a jejím novým manželem. Luxusní dovolená se brzy promění v noční můru – nejen, že se do Blair zakoukal její nevlastní bratr, ale matka ji šokuje oznámením, že je těhotná. Ani na Manhattanu se však nekonají svátky jako z pohádky. Myslí Nate vztah s Jenny opravdu vážně? A je mezi Danem a Vanessou něco víc než jen přátelství?Tato knižní série je předlohou ikonického televizního seriálu Gossip Girl, ve kterém odstartovali svoji hereckou kariéru například Blake Lively nebo Penn Badgley. V roce 2021 se seriál dočkal rebootu na HBO Max.-

• Language: Čeština
• Publisher: SAGA Egmont
• Release date: Oct 6, 2022
• ISBN: 9788728117217

Cecily von Ziegesar

Cecily von Ziegesar is the #1 New York Times bestselling author of the Gossip Girl novels, upon which the hit television show is based. She lives in Brooklyn, New York, with her family.

Book preview

Cecily von Ziegesar

Gossip Girl

Nechci víc než všechno (3. díl)

SAGA Egmont

Gossip Girl: Nechci víc než všechno (3. díl)

Translated by Anna Horáková (roz. Školníková)

Original title: Gossip Girl: All I Want Is Everything

Original language: English

Cover image: Shutterstock

Copyright © 2003, 2022 Cecily von Ziegesarová and SAGA Egmont

All rights reserved

ISBN: 9788728117217

1st ebook edition

Format: EPUB 3.0

No part of this publication may be reproduced, stored in a retrievial system, or transmitted, in any form or by any means without the prior written permission of the publisher, nor, be otherwise circulated in any form of binding or cover other than in which it is published and without a similar condition being imposed on the subsequent purchaser.

www.sagaegmont.com

Saga is a subsidiary of Egmont. Egmont is Denmark’s largest media company and fully owned by the Egmont Foundation, which donates almost 13,4 million euros annually to children in difficult circumstances.

Všechny osoby a události jsou smyšlené. Jakákoli podobnost se skutečnými osobami, živými či mrtvými, je čistě náhodná a nejedná se o autorčin záměr.

Já chci, moc chci, aby mě všichni vroucně milovali.

The Stone Roses

Poznámka: Jména všech osob, míst a událostí jsou zaměněna nebo smyšlena, abychom ochránili nevinné. Jmenovitě mě.

hej lidi!

Čas vánoční v New York City pravidelně stojí za to. Každý rok tu na mne dýchá magické kouzlo. Hlavně tedy v Upper. Ve vzduchu jsou cítit ledové sněhové vločky, žhavé uhlíky a vůně vánočního cukroví. Z horních pater našich luxusních domečků vypadá Central Park jako pohádkový les. Park Avenue je zalitá teplou září barevných žároviček a podle velikosti stromku, který letos postavili v Rockefellerově Centru to vypadá, že letošní svátky budou snad ještě lepší než kterékoli minulé – a to i přes to, že většina z nás bude tak podobraz, že si toho nejspíš ani nevšimne. Všechny obchůdky na Páté Avenue jsou pro oko kolemldoucích převlečeny do sváteční výzdoby, takže je jasné, že my holky se nemůžeme dočkat. Je konečně zima, a proto přicházejí na řadu bleděmodré zimní bundičky, které jsme si asi všechny nakoupily už říjnu. Tehdy jsme je uklidily do skříně a od té doby nemůžeme dospat chvíle, až bude konečně zima. A je to tady! Bundu rychle na sebe a hurá do ulic dělat parádu. Večer se sejdeme a bude sranda, sranda, sranda. Zaklapněte učebnice, pololetní testy zmáknem. Taky si uklid’te přihlášky na školy, at’ si je omylem nepolijete šampaňským. A ještě něco: nechodte letos nakupovat s mámou – ona ty nudné dárky pro služebné a zahradníky zvládne vybrat sama. Místo toho vytáhněte sexy černé saténové šatičky z Prada, lodičky značky Christian Louboutin, ty na pořádných jehlách (pokud možno na těch průhledných jehlách – jsou totiž letos in úplně nejvíc) a přes rameno si hodte oranžovou kabelku z Hermès Birkin. Jo, a nezapomeňte sl přibalit toho nejhezčího kluka, kterého znáte. A pak už pojdte, já čekám!

Co se děje

D a V jsem viděla líbat se dole na Sedmdesáté deváté ulici. Nábřeží je zkrátka romantické místo. Je to stejně docela k pláči, jak dlouho jim trvalo, než si uvědomili, že se vlastně mají rádi. N byl zatím v květinářství koupit pro  J růže – jednoho by ani nenapadlo, že je to takový pozorný chlapec, že? Je vidět, že hulení na charakter nemá žádný vliv. B a S  si spolu šly vyzvednout šaty do  Bendel’s. Chystají se totiž na večerní Černo-bílý ples. Slyšela jsem, že by tam měl vystoupit dokonce Flow. Určitě ho znáte, kdysi dělal modeliňg a dneska je zpěvákem a kytaristou skupiny 45. To jsou ti, jak letos vyhráli MTV Music Award v kategorii Album roku. Pokud nevíte, bylo to za jejich debutové album Komunik8. A právě tenhle šikula, jejich frontman, by měl na plese mít tu čest vyhlásit, kolik peněz se během akce podařilo vybrat. Ten ples je totiž samozřejmě benefiční. Sbírají se peníze pro organizaci Bud’ hodný. Je to společnost, která bojuje za práva zvířat. A Flow je jejich mluvčím. Ale koho to zajímá? Stejně tam všichni jdeme jen proto, abychom se po dlouhé době předvedli v tom lepším světle a usmáli se do objektivů. Tak pa večer!

Opravdu jsou z nich zase kámošky?

Je to pravda:S  a B se rozhodly zakopat válečnou sekeru a najít společnou řeč. Stejně to všechno bylo jenom otázkou času. No řekněte sami, jak dlouho byste se vydrželi takhle zlobit na někoho, s kým jste si jako malí hrávali ve vaně? B možná skutečně není tak blond’atá, vysoká nebo „zkušená" jakoS , ale to přece není žádný důvod, proč ji nenávidět. A kromě toho, Szase nikdy nebude tak nevyzpytatelná a egocentrická, jako je B. To v žádném případě neznamená, že by se jí měla bát. Ale to je ovšem za námi. Holky našly rozum, a tak zapomenou na rozdíly, které mezi nimi jsou, a budou na sebe jen milé. Alespoň prozatím. Jenom by mě zajímalo, jak dlouho jim bude trvat, než najdou odvahu a důvěru natolik, aby se spolu zase pustily do nějaké bláznivé hry. A co vy, už tušíte, co si vymyslí?

Věřte mi, já budu první, která se to všechno dozví. A vy budete druzí. Určitě už víte, že udržet tajemství není moje silná stránka.

Víte, že mě milujete,

super drbna

princezničky na bále

„Kdyby ta holka byla o nějakých deset cent’áků vyšší, mohl by si o ten její hrudník klidně opřít hlavu, okomentovala Blair Waldorfová páreček, který se k sobě tulil na parketu. Byl to její ex-přítel, Nate Archibald, s novou slečnou. Neobyčejně vyvinutou dívenkou, která chodí, teprve do deváté třídy. Z nepochopitelného důvodu se s Blair kvůli ní před pár týdny rozešel. „Ale na druhou stranu, kdyby to tak bylo, mohl by se udusit.

Ještě štěstí, že si Blair dneska odpustila oběd. Kdyby to neudělala, musela by ted’ka zcela určitě pádit na záchod zvracet. Ten pohled na ně byl prostě nechutný.

Serena van der Woodsen je Blaiřinou nejstarší a zároveň nejnovější nejlepší kamarádkou. Potom, co Blair pronesla svou úvahu, Serena jenom pokývala krásně blond’atou hlavou a zamyslela se: Já to prostě nechápu," povzdechla si. „Proti Jenny nemám absolutně nic, ale vždycky jsem byla přesvědčená, že k Natovi patříš ty. Podle mne jste prostě byli ideální pár. Byli jste prostě stvoření jeden pro druhého. Myslela jsem si, že jste si souzeni, dokud vás smrt nerozdělí."

Od Sereny to znělo trochu divně. Koneckonců, byla to ona, která společně s Natem ztratila svoje panenství. A byla to taky Serena, se kterou se prvně miloval on. Stalo se to o letních prázdninách po desátém ročníku. Blair byla tenkrát neprozřetelně mimo město. Pokud se tedy někteří dva k sobě hodili, byli to spíš tihle. Nate a Serena. Jenomže s Natem to bylo jako s každým jiným klukem v Serenině životě. Zkrátka další chvilkový úlet. Zato Nate a Blair, to byl skutečný, dlouhodobý vztah. Serena je dva chápala jako bernou minci. Kdykoli přemýšlela o budoucnosti, měnilo se v jejích představách celé uspořádání světa, zkrátka všechno. Tedy všechno kromě Blair a Nata. Je tedy pravda, že si taky například neuměla svůj život představit bez domácího vrátného. Ale ani ve snu by ji zkrátka nenapadlo, že by mohla budoucnost fungovat bez Blair a Nata jako zamilovaného páru. Sereně se bezděčně podařilo dostat se přímo do středu jejich rozvráceného vztahu a jako nezávislá pozorovatelka si nejspíš připadala dost nesvá. Pochopitelně.

Blair do sebe otočila sklenici šampaňského – značky Cristal. Vypila ho s takovou chutí, jako by se právě vrátila z pouště. Holky tu spolu seděly úplně samy. Měly veliký kulatý stůl s bílým mušelínovým ubrusem podšitým černým taftem. V tanečním sále hotelu Svaté Kláry se konal každoroční Černo-bílý ples. A zábava byla v plném proudu. Dívky měly na sobě různé variace dlouhých černých šatů od Versaceho nebo značky Dolce & Gabbana. Ve vlasech měly zapletená bílá peříčka a tančily jako labutě. Každá se na parketu otáčela po boku některého z okouzlujících šarmantních mladých mužů v černobílých oblecích. Pochopitelně předních značek: Tom Ford, Gucci a tak dále. Od stropu místnosti visela nad hlavami tanečníků obrovská koule z černých a bílých růží. Blair měla pocit, že právě prožívá jedno veliké, neuvěřitelné, černobílé déjà vu.

Kromě toho byla její maminka teprve měsíc vdaná za hlasitého, upoceného, obtloustlého trapáka jménem Cyrus Rose. Součástí jejich svatby byla pochopitelně recepce. A ta se právě konala shodou okolností v této místnosti. A shodou okolností se taky konala v den Blaiřiných sedmnáctých narozenin. To byl den, kdy se to mělo stát. Kdy měla strávit svou první noc s Natem. Nejde ani spočítat, kolik hodin věnovala přípravě na ten okamžik. Naplánovala si každý moment a všechno si pořád dokola přehrávala před očima, jako by to byl už hotový film. Jenže než se začalo natáčet naostro, dostal se Blair před oči úplně jiný obrázek. Načapala totiž Nata, jak se baví s touhle malou holčičkou přímo v lobby hotelu. V tu chvíli si uvědomila, že bylo úplně jedno, jak neodolatelně vypadá v béžových šatech pro družičky, které měla po celý den na sobě. Bylo úplně jedno, jak skvělé měla vlasy, jak vysoké měla podpatky, jak dokonalé byly její botičky značky Manolo Blahnik. Nate si jí přes to přese všechno ani nevšimnul. Měl totiž plnou hlavu téhle neučesané čtrnáctileté slečny s ohromujícím dekoltem.

Není divu, že to byly Blaiřiny zdaleka nejhorší narozeniny, jaké kdy slavila. Ale to Blair rozhodně nechtěla rozebírat. Neměla to přece zapotřebí.

Ano, přesně tak.

„Víš, co ti řeknu?. Nevěřím na osud," postěžovala si Blair Sereně. Byla z toho tak špatná, že při pokládání skleničky málem ulomila nožičku. Postavila ji na stůl skoro vší silou. Prsty si pročesala dlouhé hnědé vlasy. Je to jenom pár hodin, co je svěřila do péče svojí nové nejmilejší kadeřnici ze salonu Elizabeth Arden Red Door.

Serena se rozesmála a nevěřícně přimhouřila sytě modré oči. „Tak to mi teda v tom případě vysvětli, proč neustále tvrdíš, že Yale je tvůj osud?"

„To je přece něco úplně jinýho," odmítla Sereninu rýpavou poznámku Blair.

Na Yale už chodíval Blaiřin tatínek, a tak i ona odmalinka snila o tom, že ho bude následovat. Vždycky byla na Constance Billard tou nejlepší z celé třídy. Veškerý volný čas dělila mezi neuvěřitelnou spoustu nepovinných předmětů a dalších aktivit. Takže se mohla právem zařadit mezi první žadatele o studium na Yale. Ti se totiž mohou na školu dostat přednostně – stačí zvládnout pohovor. Zdá se to snadné, ale v Blaiřině případě to zas tak jednoduché nebylo. Během pohovoru totiž podlehla stresu, jemuž byla vystavena po dlouhou dobu předtím. A tak se jedničkářka proměnila v královnu dramatu. Jako by sestoupila ze stříbrného plátna. Svému komisaři srdcervoucím způsobem vykreslila bezútěšnost situace, ve které se v současné chvíli nachází. Povídala, jak se maminka rozvedla s teplým tátou, jak se ted’ chystá vzít si toho opoceného trotla, kterého vlastně vůbec nezná. A také ho ujistila, že už se nemůže dočkat, až nastoupí na kolej a bude tak moci začít nový život. A potom, v samém závěru, přišel zlatý hřeb – políbila komisaře. Stoupla si na špičky a dala mu pusu na jeho propadlou, neoholenou tvář!

Blair si vždycky sama sebe představovala jako hlavní hrdinku černobílého filmu z padesátých let. Snažila se připodobnit se své modle, Audrey Hepburnové. Ale tohle vystoupení, to byl opravdu propadák. Bylo jí jasné, že bude moct žádat o studium leda stejným způsobem jako všichni ostatní. A ještě k tomu pro jistotu poprosila tatínka, jestli by na Yale mohl poslat nějaký drobný sponzorský dáreček. Napadlo ji, že by třeba mohl nabídnout škole spolupráci formou studijních pobytů ve Francii. Zoufale potřebovala podat pomocnou ruku. Ale přesto byly její šance na úspěch přinejlepším slabé.

Blair se natáhla pro láhev Cristal, která stála ve stříbrném kyblíku s ledem přímo uprostřed prostorného stolu. Když ji uchvátila, nalila si plnou sklenku. „Myslím si, že osud je pro hňupy," pokračovala ve své teorii. „Je to jenom levná výmluva pro případ, že se věci kolem člověka dějí samovolně, místo aby to dění člověk sám řídil."

Kdyby tak jen chuděra tušila, jak to má zařídit, aby se věci kolem ní děly tak, jak by si ona sama představovala, aby se děly. Velmi neodkladně potřebovala vymanit se z toho nekonečného průšvihu, jaký v poslední době žije.

Serena ji vnímala opravdu jen okrajově. Skoro by se dalo říci, že kdyby tu Blair debatovala s novorozencem, výsledek by byl asi srovnatelný. Serena už totiž vypila příliš mnoho šampaňského na to, aby byla schopná zapojit se aktivně do jakékoli hlubší konverzace. „Hele, co kdybychom jednou, výjimečně, neřešily budoucnost? navrhla odvážně. Zapálila si cigaretu a kouř foukla Blair nad hlavu. „Víš o tom, že ten blond’atej krasavec, co se s ním Aaron baví, se už dobrejch deset minut kouká jenom na tebe? zeptala se a okamžitě si pusu zakryla dlouhými štíhlými prsty, aby nebylo vidět, že se směje. „Ajajajajaj. Oni jdou asi k nám."

Blair se otočila, aby zjistila, co se děje. Uviděla skutečně blížícího se dredařského vegana, nového nevlastního bratra, Aarona Rose, a vedle něho neobvykle vysokého kluka. Na hlavě měl bodlinky z blond’atých vlasů a v obličeji mu zářily světle hnědé oči. Byl oblečen do skvostně ušitého obleku od Armaniho a přicházel přímo sem. Cestou si dlouhými prsty bubnoval do extrémně dlouhých nohou a pohled měl přitom zarytý do podlahy. Pozoroval asi špičky naleštěných černých tanečních bot značky Christian Dior. Vypadalo to, jako by se bál, že cestou zakopne. Za zády těch dvou bylo vidět parket plný okouzlujících, skvěle oblečených dívek zavěšených do neuvěřitelně elegantních mladých pánů. Většinou byly páry v objetí, přitisknutí jeden na druhého. Vždyt’ hráli slad’oučký ploužák, poslední před pauzou.

„Prosím tě, řekni Blair něco hezkýho, poručila Aaronovi na uvítanou Serena. „Má zase stresy z toho, co bude nebo nebude.

Blair se na ni jen úkosem podívala: „A kdo ne?"

Aaronovy tenké rty se smutně stočily dolů. Bylo vidět, že je mu to líto. Na ples sem přišli všichni tři, on, Serena a Blair, společně. Jenže jakmile dorazili, Aaron je opustil, at’ si tu pijí a kouří, a zmizel hledat svoje kamarády. Všimnul si, že v poslední době byla Blair hodně popudlivá a citlivá. Konkrétně od okamžiku, kdy se máma znovu vdala, kdy proběhl ten nešt’astný pohovor a kdy se stalo i všechno ostatní. Potřebovala veškerou morální podporu, jaké se jí může dostat. „Nezlob se, že jsem se od vás utrhnul, je mi to líto. Chceš si třeba zatancovat, nebo něco jinýho?"

Blair ho vůbec nevnímala. Copak vypadá jako někdo, kdo má chut’ jít si ted’ zatancovat? Otočila se na Aaronova vysokého blond’atého kamaráda. „A ty jsi kdo?"

Blond’ák se zazubil. Zoubky měl snad ještě bělejší než košili. „Já jsem Miles. Miles Ingram."

Syn Dannyho Ingrama, proslulého restauratéra a majitele mnoha významných nočních podniků. Jen tak pro zajímavost, at’ jste v obraze: patří mu taková místa, jakými jsou Gorgon v New Yorku nebo Trixie v LA. Ale to jen tak pro představu.

„Chodíme spolu v Bronxdale do třídy, dodal Aaron. „Zrovna ted’ spolu zakládáme kapelu. Miles hraje na bubny.

Blair usrkávala šampaňské a tiše čekala, až některý z nich řekne něco, co nebude tak hrozitánská nuda.

Miles se na Blair neustále smál a rukou bubnoval na zadní stranu opěradla volné židle, která stála vedle té jeho. „Jsi mnohem krásnější, než jsem si myslel," začal.

Byl docela milej, ale to bubnování na židli za chvilku začne lézt na nervy nejspíš úplně každému.

Blair mu úsměv neoplatila. Místo toho si opět vzala do ruky skleničku. Jak to tak vypadá, Aaron ji zřejmě Milesovi popsal jako šerednou čarodějnici, takže asi předpokládal, že bude mít na nose pořádnou bradavici a pod zadkem staré koště.

To ale není úplně přesné. Aaron prostě jenom o své nové sestřičce nerad vypravuje. Ze všeho nejraději by si ji totiž celou nechal jen a jen pro sebe. Jen aby se mu ty rozhozené sítě nezamotaly. Ale k tomu se ještě dostaneme.

Aaron si upravil dredy za uši a pokračoval v představování: „A tohle je Serena," řekl Milesovi.

Miles se podíval na Sereninu perfektní vyžehlenou tvářičku, hluboké modré oči, štíhlé skvělé tělo a fantastické černé šaty od Gucciho jen letmo. Vteřinku na ní jeho pohled zůstal – je obtížné se tomu vyhnout – ale pak se otočil zpět na Aarona. „Je to neuvěřitelný. Nechápu, proč jsi mi neřekl, že je Blair tak krásná."

Aaron jen pokrčil rameny a poposednul na židli. „Promiň."

Blair a Serena si zapálily další cigaretu. Pořád ještě čekaly, že je kluci konečně začnou bavit. Že se zkrátka bude něco dít. Jak je ale vidět, budeme se muset přidržet Blaiřiny teorie o osudu a přiznat si, že je to na nich dvou, jestli se něco dít bude nebo ne.

Aaron si odkašlal: „Jseš si jistá, že nechceš jít tancovat?"

Blair si všimla, že nemá uvázaného motýlka. Dokonce má rozepnuté sako a taky poslední knoflíček od košile.

Evidentně přišel dělat dojem. Pořádně si potáhla z cigarety a vyfoukla mu kouř přímo do obličeje. „Ne, děkuju ti."

Skončil poslední tanec před přestávkou a všichni tanečníci se nahrnuli ke stolům, aby nabrali další síly.

„Asi mi upadnou nožičky!" plakala Kati Farkasová, když dosedla na židli naproti Blair a zula si střevíčky.

„Teda mně už asi ty nohy upadly," přidala se Isabel Coatesová a utopila se do židle vedle.

Za poslední rok, když byla Serena pryč na internátní škole Hanover Academy v New Hampshire, se staly Isabel a Kati Blaiřinými věrnými družkami. Chodily společně nakupovat malovátka do Sephory, popíjely spolu kapučíno Le Canard a, ano, taky spolu chodily na záchod. Blair se chovala, jak si žádala její sociální role, a tak se vedle ní holky rázem cítily jako princezny, protože se všichni kolem nich točili jako o život. Jenže těsně před dnem Kryštofa Kolumba Serenu z internátní školy vyrazili a ona se vrátila zpátky do města. A v tom okamžiku začala o Blaiřinu přízeň bojovat i ona. Pochopitelně, chtěla ji zpátky. Blair se po nějaké době k Sereně skutečně vrátila a z hvězdy Kati a hvězdy Isabel zbyly zase jenom obyčejné holky, Kati a Isabel.

„Jak to, že vy vlastně vůbec netancujete?" zeptala se Kati.

Blair pokrčila rameny: „Já na to absolutně nemám náladu."

Isabel poznamenala: „Vždyt’ jde jenom o to, zmáknout příští týden pololetní písemky, prohodila, ale evidentně nepochopila, co Blair svým povzdechem myslela. „No a pak ještě přežít veselé Vánoce.

„Stejně vám všem závidím, že jedete na svátky na takový super místa," přidala se Kati. „Já budu muset jet na blbý lyže do blbýho Aspenu. Jako vždycky."

„No, to furt ale není tak hrozný jako moje vyhlídka. Já totiž jedu na rodinné sídlo do Connecticutu," pokusila se ji trumfnout Isabel.

„Já se teda na Vánoce těším. Bude to parádní," narušila stěžování Serena. Nadšeně se totiž rozesmála.

Kati a Isabel na ni jen němě zazíraly.

Blair a Serena spolu totiž jedou slavit Vánoce do Karibského moře, konkrétně na ostrov Svatého Bartoloměje. Blaiřina máma a Aaronův táta totiž tráví líbánky