Moon Dance: (Série Blood Bound 1.díl)

By Amy Blankenship

Život Envy byl úžasný. Měla skvělého bratra, fantastického přítele a nejlepší práci, jakou si kdy dívka mohla přát... barista v jednom z nejznámějších klubů ve městě. Alespoň byl úžasný, dokud jí nezavolal jeden z jejích nejlepších kamarádů a pověděl ji o jejím příteli, jak provádí tanec limbo na parketě klubu Moon Dance. Její rozhodnutí se s ním konfrontovat rozběhlo řetězec událostí, které ji zavedly do nebezpečného paranormálního světa ukrytého pod každodenním ruchem běžného života. Světa, kde se lidé mohou proměnit v jaguáry, kde se po ulicích potulují skuteční upíři a mezi lidmi se ukrývají padlí andělé. Devon je jaguár, na první pohled působící poměrně drsně a je jedením ze společných vlastníků klubu Moon Dance. Jeho svět rychle změní směr, jakmile v jeho klubu spatří svůdnou krásku s rudými vlasy, která tančí, vyzbrojená srdcem z kamene a taserem. S upíří válkou, která kolem nich zuří, Devon přísahá, že tahle žena se stane jeho... a udělá cokoli, aby ji získal.

• Language: Čeština
• Publisher: Tektime
• Release date: Oct 15, 2022
• ISBN: 9788835444947

Book preview

Prolog

Angeles National Forest je domovem nebezpečných pum a přistěhovalých jaguárů, kteří se potulují po tomto rozlehlém lese. Občas za jasných nocí podle místních orgánů jejich počet na chvíli vzroste, protože tato divoká zvířata, zvířata měnící tvar neboli měňavci jak je nazýval folklór, se toulají nezkrotnou krajinou spolu se svými vzdálenými bratranci. Jsou to ty noci, kdy se skutečná zvířata se strachem schovávají ve svých doupatech, zatímco predátoři z města okupují jejich území na potřebnou dobu k lovu nebo při vzácných příležitostech k urovnání rozporů, které nelze vyřešit na lidském území.

Není nic brutálnějšího, než když tito měňavci bojují mezi sebou, a pokud je jeden z nich zraněn, stanou se pro člověka stejně nebezpečnými jako jejich zvířecí protějšky. Aby ochránili lidi, mezi nimiž žijí, vyřizují svoje spory, pokud je to možné, vždy mimo dosah vyspělé civilizace a tím nejlepším místem je hluboko v jejich rodných lovištích.

Dnešní noc nastalo v těchto lesích hrobové ticho, protože dva majitelé největšího klubu ve městě vstoupili do této nezkrocené země, strhli si ze sebe oblečení, a daly volný prostor své vnitřní bestií. Dnešní noc hledali hrob upíra, který by je mohl oba zničit.

Hluboko v lese, kde je živá duše nemohla uslyšet, Malachi, vůdce malého jaguářího klanu, se velice rychle řítil temnotou ke svému protivníkovi... muže, kterému nikdy neměl důvěřovat více než svému nejlepšímu příteli. Jeho cílem byl další měnič, tentokrát s krví pumy, která mu kolovala v žilách, Nathaniel Wilder... jeho obchodní partner se kterým spolupracoval posledních 30 let.

Malachi se potichu vkradl na mýtinu, kde našel Natanaela, jak tam stojí a čeká na něj v lidské podobě. Udělal pár kroků vpřed jako by vcházel z jedné formy do druhé až nakonec se vrátil zpět do své lidské podoby. Oba byli smrtící bez ohledu na to, do jaké formy se proměnili. Jako lidé byli oba atletické postavy s ocelovými svaly napjatými pod hebkou kůží. Měňavci obecně stárly velice pomalu, oba muži vypadali sotva na 30, i když jim táhlo téměř na 50 let.

Kdyby se jednalo o Hollywoodský film, trvalo by několik minut, než by se nemotorně proměnil, ale tohle byla realita a na této mýtině nebyly žádné slintající příšery. Nahota byla pro měňavce velice přirozená záležitost a měsíc zářil na tuto podívanou jako reflektor skrze bouřková mračna nad nimi.

Nemusí k tomu dojít, řekl Nathaniel, a držel se svého postoje, zatímco se snažil přemluvit svého přítele a přivést ho k rozumu. Poslouchej mě! Stalo se to před třiceti lety a věci se změnily... Já jsem se změnil.

Třicet let lží! Malachi zahřměl a jeho hlas se ozýval s ozvěnou po mýtině. Jeho pohled směřoval k místu, kde pohřbil Kanea a cítil, jak se mu oči naplňují slzami. Kvůli tobě jsem pošpinil Kaneovo jméno ... kvůli tobě jsem ho na třicet let opustil!

Nemůžu tě nechat, abys ho vykopal, Malachi! Víš, co se stane, když to uděláš, Nathaniel ho nervózně sledoval, zatímco Malachi toužebně hleděl na hrob muže, který byl kdysi jeho nejlepším přítelem. Nikdy to nepochopil. Kane byl upír a byl nebezpečný.

Kane byl také jednou ze dvou věcí, které stály v cestě k vytvoření partnerství mezi jaguáry a pumami... Kane a Malachiova krásná, zrádná, podvádějící manželka Carlotta. Natanael ji miloval jako první. Nechtěl, aby to takhle skončilo. Proto se Nathaniel v zápalu žárlivosti postaral o problém... zabitím dvou much jednou ranou.

Byl to můj nejlepší přítel a nikdy mě nezradil! Ty jsi byl ten, kdo mě vrazil nůž do zad! Malachi zamrkal s očima plných slz vzteku, zatímco se dotýkal náušnice, kterou měl na sobě; Kaneova náušnice. Jak to mohl udělat? Když našel Kanea, jak se skláněl nad jeho mrtvou manželkou zmateně se odmlčel, dokud Nathaniel nepotvrdil Kanea jako vraha.

Zemřela právě tady na této louce, takže si myslel, že je správné připoutat Kanea k tomuto místu... k této půdě. Dokonce i ukradl Kaneovu knihu kouzel a použil ji proti němu ke své pomstě.

Ano, Natanael měl pravdu v jedné věci. Většina upírů byla zlá, ale existovalo i několik výjimek a Kane byl jednou z nich. Ale nic nebylo horší než to, co udělal on sám. Kouzlo, které použil mohlo být zvráceno pouze Kaneovou spřízněnou duší.

Malachi to v té době považoval za legrační, protože Kane byl nesmrtelný, a přesto se nikdy nesetkal se svou spřízněnou duší. V minulosti on a Kane často žertovali, že taková žena se nikdy nenarodí. Jeho mysl se vrátila ke Kaneovu úsměvu, když řekl: Bůh by musel mít smysl pro humor, aby někdy stvořil ženu, která by se smířila alespoň s některými z mých pradávných zlozvyků.

Byl tam dole příliš dlouho. varoval ho Natanael. S tímhle druhem krvežíznivosti a šílenství, které ho celou dobu ovládalo... jestli teď Kanea osvobodíš, tak nás rovnou zabije.

Malachi zvedl hlavu a pohlédl na Natanaela. Bude muset zabít jenom mě, protože ty už budeš dávno po smrti.

Po vyřčení této výhružky se oba muži opět transformovali do svých zvířecích podob.

*****

Na okraji tábořiště, které je nejblíže mohutné oboře, Tabatha King neboli Tabby, jak jí všichni očividně říkali, seděla na schodech velkého karavanu svých rodičů a dívala se na hvězdy vykukující z hustých mraků. Odfoukla si ofinu z očí, ráda, že konečně přestalo pršet.

Bylo to poprvé, co kempovala a poslední věc, kterou chtěla, bylo být stísněná uvnitř výletního vozu. Byla velice nadšená z této plánované cesty a byla ještě šťastnější, když její rodiče souhlasili s přírůstkem rodiny v podobě malého psa Scrappyho. Trvalo to hodně žebrání, ale poté co slíbila, že se postará o svého malého nejlepšího kamaráda, štěně Jorkširského teriéra, konečně získala na svou stranu své neochotné rodiče.

Scrappy začal náhle štěkat do tmy, kroutit se na vodítku a chtěl pronásledovat stíny, které upoutaly jeho pozornost. Holčička zalapala po dechu, když se Scrappy náhle vytrhl z vodítka a utekl. Postavila se na ocelové schody, když štěně vytvořilo žlábek ve spodní části plotu, který odděloval tábořiště od obory.

Scrappy ne! vykřikla Tabby a běžela za psem. Její rodiče jí důvěřovali, že ho neztratí. Zastavila se u plotu, nadechla se a zírala do tmy mezi stromy. Nejsem zbabělá. Odhodlaně se kousla do spodního rtu, než padla na kolena, aby prozkoumala vytvořený otvor.

S několika malými škrábanci se nakonec protlačila stejnou dírou v plotě a běžela lesem za zvukem vzdáleného štěkání. Dostaneš mě do potíží, zašeptala přísně a pak začala cvakat jazykem, protože věděla, že štěně často přichází ke zvuku.

Tabby, kde jsi?

Slyšela zezadu Tabatha, jak na ní volá její matka, ale více se zajímala o to, aby se její pes vrátil do kempu. Scrappy byl její pes a ona za něj byla zodpovědná. Takže místo toho, aby zavolala zpátky na svou matku nebo na štěně, zůstala zticha a hnala se za zvukem Scrappyho pronikavého a vysoce postaveného štěkotu.

Netrvalo dlouho a Tabatha se musela na chvíli zastavit a popadnout dech. Opřela se o strom, položila si ruce na špinavá kolena, dýchala a poslouchala zvuky přírody. Vždycky chtěla stát uprostřed lesa a jenom poslouchat, jako to dělali Indiáni v televizních filmech.

Dešťové mraky, které se na chvíli rozestoupily se znovu zatáhly a jasné měsíční světlo náhle zmizelo. Její oči se rozšířily, když si uvědomila, že už nevidí světla z kempu.

Váhavě vykročila vpřed a pozorně se rozhlédla, jediné co viděla byla tma, sotva rozeznatelné kmeny stromů a ještě tmavší stíny. Zanaříkala, když v dálce za ní něco zavrčelo. Rozhodla se, že to asi nebude ten správný směr, a tak se rozběhla vpřed aniž by se ohlédla.

Po okamžiku, který se zdál věčností, uslyšela Scrappyho štěkání znovu a vrhla se za ním. Doufala, že to, co zavrčelo, ji nepronásleduje. Mezitím uslyšela další zavrčení, které tentokrát přicházelo odněkud před ní.

Zaryla paty do země a pokusila se sklouznutím zastavit, ale půda byla pokryta vlhkým listím a blátem z deště. Místo toho, aby se zastavila, sklouzla ještě více na bok, než začala sjíždět dolů po pozvolném svahu.

Vyrazila si dech, když její tělo narazilo do spadlého stromu, který zastavil její skluz. První věc, které si všimla, jakmile znovu popadla dech, bylo to, že Scrappy už neštěkal. Znovu ale uslyšela zavrčení a začala se škrábat zpátky do kopce, když náhle uslyšela tiché kňučení. Poklekla tedy, nakoukla přes kmen stromu a uviděla malou mýtinu, kterou úplně dokonale ozařovalo měsíční světlo.

Přímo uprostřed byl Scrappy, kňučel, jako by ho právě přemohl pes bydlící na konci ulice, kde bydlí. Štěně leželo na zemi a plazilo se dozadu. Její modré oči se rozšířily, když viděla proč. Na mýtině se dvě ohromná zvířata pomalu pohybovala proti sobě a Scrappy byl přímo uprostřed.

Hlupáčku, zasyčela Tabby potichu.

Zvíře poznala z obrázků, které jí ukázal její otec, než se vydali na výlet. Jedno z nich byla puma a druhého poznala z televize... jaguár. Ráda se dívala na programy o zvířatech a nebyla tak přecitlivělá jako její maminka, když se zvířata v televizi pokoušela napadnout jedno druhého. Ale tohle bylo jiné... tohle bylo reálné a trochu děsivé.

Byly to kočky, které ji mohly sežrat, opravdu dost velké. Půvabná zvířata kroužila kolem sebe, vrčela hlubokým hlasem a jejich oči se třpytily jako zlaté medailony. Smrtící zvuk se nesl větrem, foukal směrem k Tabathě, zatímco je dál sledovala s nervózním úžasem.

K noze, Scrappy, zašeptala a doufala, že ji ty obrovské kočky neslyší. Pojď ke mně, než tě nějaká z nich zašlápne. Chtěla říct sežere, ale nechtěla to ubohého štěně vyděsit o nic víc, než už každopádně bylo.

Kočky najednou zavřeštěly a Tabatha si musela zakrýt uši dlaněmi, protože to znělo opravdu hlasitě a děsivě. Rozběhly se maximální rychlostí přes mýtinu, zatímco Scrappy si zastrčil ocas mezi nohy a ze strachu zakvílel.

Když Tabatha uviděla traumatizované štěně, vyškrábala se přes strom a běžela k Scrappymu tak rychle, jak jen mohla. Byla blíž ke Scrappymu než kočky, a tak se rychle vrhla na štěně, aby pokryla jeho malé tělo svým, když náhle obě zvířata vyskočila a srazila se ve vzduchu přímo nad ní.

Prosím, neubliž mému psovi! křičela.

Pak znovu vykřikla, když jí něčí ostré drápy hrábly po její ruce a jeho protivník jí škrábnul po zádech. Kočky dopadly na zem přímo za ní s duněním lámajících se kostí, vrčely a vřískaly jedna na druhou. Zůstala shrbená nad Scrappym, který se stále tiše třásl a kňučel, neodvážila se podívat na zvířata bojující jen pár metrů za ní.

Tabatha se bála pohnout a držela psa tak pevně, jak jen mohla. Oči měla zavřené a ze strachu začala Scrappymu šeptat, aby běžel pro pomoc, kdyby ji jedna z koček napadla také. Něco mokrého a teplého jí stříklo na záda, ale stále se nehýbala. Nakonec boje ustaly a ona měla konečně příležitost se podívat přes rameno.

Začala se třást a plakat, když uviděla dva muže, kteří za ní leželi celý od krve. Tabatha se pomalu zvedla na kolena se Scrappym v náručí a začala couvat. Kam se poděla puma a jaguár? Zaútočily na tyto dva muže a pak utekli? Proč na sobě ti muži neměli žádné oblečení?

Nataniel náhle otevřel oči a vytasil na ni své velmi ostré zuby. 

Tabatha klopýtla dozadu a málem upadla, ale podařilo se jí udržet se na nohách. Scrappy znovu zakňučel, když mužovo zavrčení napodobilo zavrčení pumy a vyskočil ven z Tabbyiny náruče. Utíkal do lesa a kvílel strachy.

Malachi se sebou škubl kvůli silnému krvácení z hrudi. Otevřel ústa a zavrčel jedním slovem směrem k holčičce.

Utíkej! jeho hlas končil zavřeštěním jaguára.

Tabatha se dvakrát nerozmýšlela, jestli ho poslechne. Otočila se na patách a utekla z mýtiny, aniž by se odvážila ohlédnout. Bylo jí jedno, kam směřuje; důležité bylo jen to, aby se dostala pryč od děsivých mužů pokrytých krví.

*****

Děkuji mnohokrát, nyní přejdeme k místním zprávám. Dnes večer má místní rodina důvod k oslavě. Jejich dcera, Tabatha, byla nakonec nalezena, jak se bezcílně potuluje po Angeles National Forest poté, co se před třemi dny ztratila z kempu poblíž Crystal Lake, aby našla psa své rodiny. Pes se zřejmě osvobodil z vodítka a utekl do lesa. Sedmiletá dívka se odvážně hnala za psem a až dnes ráno ji našli. Bohužel, pes nebyl nalezen s ní.  Podle zveřejněných informací místní nemocnice se zotavuje ze šoku, protože se zdá, že přežila útok pumy. Malá Tabatha stále vyprávěla lesníkům o dvou zraněných mužích v lese, ale po důkladném prohledání oblasti o rozloze přibližně třináct tisíc kilometrů čtverečních se nikdo nenašel. Další informace budou zveřejněny přibližně za hodinu.

1. Kapitola

O 10 let později...

Hlasitá hudba rytmicky pumpovala z klubu, jeho velký fialový neonový nápis měnil barvy synchronizován s rytmem. Světlo vrhalo děsivou záři na budovu, která stála na druhé straně ulice. Na střeše této budovy stál muž s krátkými světlými blond vlasy a s jednou nohou opřenou o okrajový trám. Naklonil se dopředu s loktem opřeným o ohnuté koleno, zatímco kouřil cigaretu.

Kane Tripp mírně sklonil hlavu a přejel si rukou po svých krátkých ježatých vlasech. Nenáviděl jejich stříhání, chyběla mu jejich původní délka. Stále si pamatoval ten pocit hedvábnosti své původní délky vlasů, které hladily jeho dolní část zad. Zvedl cigaretu ke rtům a zhluboka se nadechl. Uvědomoval si, jak moc mu chybělo spousta věcí jako třeba cigarety, které kouřil, než byl pohřben zaživa a ponechán napospas smrti.

Před čtyřiceti lety byl přistižen na místě činu Malachiem, vůdcem malého jaguářího klanu, a obviněn z vraždy měňavcovi družky. Před onou nocí měl Kane s jaguáry dobré vztahy a jejich vůdce byl jedním z jeho nejbližších přátel. Kaneovy rty se při vzpomínce ztenčily. Malachi ho obvinil, soudil a odsoudil velice rychle ve svém záchvatu vzteku.

Použitím kouzla z té knihy, o které si Kane myslel, že tak pečlivě ukryl na něj Malachi uvalil kletbu. Poté nebyl schopen se ani pohnout ani mluvit... nebyl schopen se bránit. Pak sundal Kaneovi náušnici dekorovanou vzácným kamenem krve, která mu umožňovala svobodně chodit za denního světla. Kameny krve kdysi patřily prvnímu upírovi, Synovi.

Kane se ho jednou zeptal, jak se stal prvním upírem a odpověď ho velice překvapila.

Syn přišel na tento svět sám, zraněný a hladový. Našel ho mladý muž a Syn mu v záchvatu hladu vysál všechnu krev. Upír rychle zjistil, že lidé tohoto světa jsou velmi křehká stvoření, jejichž duše by je opustily, kdyby s nimi sdílel svou krev v naději, že si na této planetě vytvoří rodinu.  Jakmile se jejich duše vytratily, nebyly pro něj nijak užiteční, staly se o něco málo více než příšerami.

Během svého nekonečného života Syn našel jen tři takové lidi, kteří si zachovali své duše... a ti se staly jeho dětmi. Jediný rozdíl byl v tom, že jakmile byly transformovaní, sluneční paprsky je spalovaly... byly by odsouzeni stejně jako jejich monstrózní sourozenci, aby se ukrývaly před denním světlem. To nikdy nebyl problém na Synově planetě díky kameni krve.

Mohutné náramky, které měl Syn na sobě, pocházely z jeho vlastního světa a byly vyrobeny z kamene krve. Odštípnutím kusu z jednoho náramku tak vytvořil prsten, náhrdelník a jednu náušnici. Kane znovu natáhnul ruku a dotkl se náušnice, kterou měl na sobě.

Díky kamenu krve mohl vést téměř normální život... za to Synova kniha kouzel se stala Kaneovou zkázou. Syn ji nechal pro svého vyvoleného, aby ji moudře používal, zatímco spal. Uvnitř této knihy bylo zatracující kouzlo, způsob, jak přemoci bezduché děti, pokud by se staly příliš velkým rizikem pro lidi.

Když na něj bylo použito zatracující kouzlo, Kane mohl pouze svýma tmavýma nemrkajícíma očima sledovat, jak na něj jeho bývalý přítel hází černou půdu. Poslední věc, kterou si pamatoval, byl pohled na oblohu plnou hvězd nad korunami stromů.

Temnota byla pohlcující a hrobově tichá. Kouzlo ho drželo svázaného, ale cítil, jak se nad ním hýbe cosi v zemi. Drobná smrtelná stvoření, která se vyhýbala ukusování jeho nemrtvého těla, ale nevědomky hlodala v jeho duši.

Jak čas plynul, myslel si, že určitě začíná přicházet k šílenství, když náhle začal slyšet zvuky stále častěji... hlasy. Byli žádaným rozptýlením v jeho vězení a on je toužil slyšet stále víc. Někdy slyšel celé rodiny, jindy jen dospělé.

Občas se pokoušel s kouzlem bojovat, volat o pomoc nebo dokonce být nějakým způsobem společností sám pro sebe. Magie ho ale držela velice pevně a činila ho naprosto bezmocným. Znal to kouzlo... už ho i použil na příšery. Byla to složitá magie, která vyžadovala krev milovaného člověka, aby ho osvobodila. Kouzlo lásky tak silné, že ho bylo možné zlomit pouze spřízněnou duší oběti.

Bylo velice funkční s bezduchými upíry, protože je nutné mít duši, aby bylo možné nalézt tu svou spřízněnou. Použil tedy toto kouzlo, aby zbavil svět svých démonicky vraždících sourozenců, kteří neznali nic jiného než krvežíznivost.

Kane se zlomyslně zasmál strašidelné vzpomínce na vědomí, že je opravdu odsouzen k zániku... neměl žádnou spřízněnou duši. Bylo to pro něj záhadou, se kterou se nikdy nesetkal. A i kdyby nějakou měl, pak by bylo nepravděpodobné, že by při krvácení jen tak zakopla o jeho hrob. Malachi měl tak zlomené srdce... miloval svou ženu natolik, že chtěl, aby Kane poznal hloubku takové lásky a toužil po ní.

Aby toužil po tom, co zničil. Mnohokrát ronil slzy a prosil všemi možnými způsoby, aby ho bůh vyslyšel a přivedl k němu jeho spřízněnou duši, která by ho mohla vysvobodit. Kdyby skutečně zabil ženu svého přítele, byl by to spravedlivý trest. Ale on takový zločin nespáchal, byl nevinný. 

Jedné noci dlouho poté, co se vzdal veškeré naděje... to uslyšel. Zřetelný zvuk Malachiova řevu prorazil jeho bláznivý vnitřní monolog, doprovázený dalším zvířecím výkřikem zuřivosti. Pak ke svému šoku uslyšel hlas malé holčičky přímo nad sebou, jak na ně křičí, aby neubližovali jejímu štěněti.

Zvuk jejího dětského vyděšeného hlasu v něm něco zlomil a přiměl ho, aby toužil být svobodný, chtěl ji ochránit před bestií této děsivé noci.

Malachi tvému malému štěněti neublíží, zašeptal Kane v duchu.

Byla to pravda. Malachi by nikomu neublížil, pokud by mu dotyčný nějakým způsobem vážně k tomu nedal důvod... zejména dítěti. Kane věděl, že jeho přítel je někde nad ním a cítil, jak se k němu vrací jiskra života. Rozzlobil se, když dívka znovu vykřikla a slyšel, jak něco tvrdě přistálo na zemi. Krev... cítil čerstvě prolitou krev prosakující měkkou zemí směrem k němu.

Byla to ta nejvítanější věc, se kterou se kdy setkal. Vůně zaplavila jeho mysl a málem ho přivedla k ještě většímu šílenství, protože věděl, že na ní není schopen dosáhnout. Byl opravdu slabý, protože strávil tolik času bez jediného nápoje. . . žíznil k smrti, ale nikdy nemohl umřít. Tehdy ucítil, jak mu jeden z prstů škube.

Kane se plně soustředil na to, co zbylo z jeho vůle mysli a pokusil se pohnout. Cítil všechny ztracené dny, a tak se plně zaměřil