Uklízeč

By Inger Gammelgaard Madsen

Bertram je spolu se třemi dalšími chlapci členem malého gangu. Říkají si Sokoli. Žije se svojí matkou, která pracuje jako servírka. Jeho otec byl před deseti lety odsouzen za vraždu a odpykává si doživotní trest. Bertramovi bylo v té době teprve sedm, takže si na něj skoro nevzpomíná. Bertram jednoho dne v restauraci, kde pracuje jeho máma, ukradne koženou bundu "Schott Made in USA", což bude mít hrozivé následky nejen pro něj samotného. Vyšetřovatel Oddělení kontroly a stížností, Rolando Benito, vyslýchá dva policisty, kteří byli přítomní sebevraždě. Vězeňský dozorce vyskočil ze svého bytu ve čtvrtém patře právě ve chvíli, kdy do domu dorazila hlídka, kterou kvůli hluku zavolali sousedé. Rolandova vnučka se shodou okolností kamarádí s dcerou zemřelého, a poví mu o tom, že ve věznici zemřel vězeň a dozorci někdo vyhrožoval. Byla to skutečně sebevražda? Redaktorka z TV2 East Jutland, Anne Larsenová, pracuje na reportáži o několika úmrtích. Zjistí, že všichni mrtví měli něco společného s Patrickem Aspem. Ten si za vraždu své malé dcery odpykává trest ve věznici, kde pracoval nedávno zesnulý dozorce. Když zemřou další lidé a beze stopy zmizí soudce Nejvyššího soudu, Rolando Benito a Anne Larsenová se spolu snaží najít souvislosti. Ukáže se, že v případu hraje důležitou roli i bunda, kterou Bertram ukradl. Anne se pokouší zjistit víc.-

• Language: Čeština
• Publisher: SAGA Egmont
• Release date: Sep 2, 2019
• ISBN: 9788726228830

Book preview

Uklízeč

Original title:

Sanitøren

Copyright © 2017, 2019 Inger Gammelgaard Madsen and SAGA Egmont, Copenhagen

All rights reserved

ISBN: 9788726228830

1. E-book edition, 2019

Format: EPUB 2.0

All rights reserved. No part of this publication may be reproduced, stored in a retrieval system, or transmitted, in any form or by any means without the prior written permission of the publisher, nor, be otherwise circulated in any form of binding or cover other than in which it is published and without a similar condition being imposed on the subsequent purchaser.

Uklízeč

Díl 1:6

Seznam

Bunda mu byla trochu velká přes ramena a voněla novou kůží a tabákem. Měla barvu brandy a když zvednul ruce, aby pozdravil ostatní jejich typickým gestem, kůže slabě vrzala.

Při pozdravu, kterému říkali znamení gangu, se uhodil pěstí do hrudi, přiložil k pravému spánku ukazováček a prostředníček a pak si s každým zvlášť ťuknul pěstí.

Vymyslel to Jack. Na rituály a podobné věci si hodně potrpěl, někdy byl jimi úplně posedlý. Nakonec se z toho vyklubala diagnóza, díky které se vyhnul práci. Z jejich skupiny byl nejstarší a na podzim měl nastoupit jako učeň u truhláře, ale kvůli jeho nutkání všechno přepočítávat a donekonečna opakovat tentýž pohyb ho jeho matka dotáhla k psychologovi.

Jack jim pak se špetkou pýchy v hlase vyprávěl, že se tomu říká OCD. Teď byl výjimečný. Měl něco, co ostatní neměli.

Bertram mu diagnózu záviděl. Hledal práci od chvíle, kdy ukončil devátou třídu (už dávno předtím věděl, že na střední školu nepůjde), ale volných míst bylo málo.

Právě tehdy potkal Jacka a ostatní. Říkali si Sokoli. Bylo to vlastně celkem otevřené zesměšnění skupiny Nočních sokolů, kteří v noci hlídali ulice a dohlíželi na dodržování pořádku.

Sokol je inteligentní a nelítostné stvoření, loví ostatní ptáky a používá k tomu celou řadu zbraní; Noční sokoli byli prostě parta chlápků, co chodí v noci po městě.

 „No teda, to je fakt skvělá bunda!" řekl Felix okouzleně, když na chvíli odtrhl oči od tabletu. Ve slabé záři displeje vypadal jeho obličej ještě bledší a popelavější než obvykle.

 „Kde jsi ji vzal?" Jack vyfoukl kouř z cigarety koutkem úst a skepticky Bertrama pozoroval.

 „Jo, kde jsi ji šlohnul?" přidal se Kasper.

„V restauraci," přiznal Bertram po pravdě, strčil ruce do kapes a snažil se vypadat drsně. „Je to drahá značka, tenhle Schott, Made in USA."

„Neměl jsem páru o tom, že má Eva takovou nóbl klientelu," řekl Jack s úsměvem na půl úst a odklepl popel z cigarety.

Bertram Evu Maju nikdy neoslovoval mami, připadalo mu to příliš dětinské. Přesto nesnášel, když o ní Jack takhle mluvil, i to, jak se na ni díval. Jako by byl dospělý chlap, který ví o ženách své. Přitom měl jen jednu holku, která se na něj po týdnu vykašlala.

Bertram potlačil chuť Jackovi jednu ubalit. Věděl, že by to nedopadlo dobře. Jakmile se do hry zapojily Jackovy pěsti, byla jeho posedlost opakováním pohybů obzvlášť nebezpečná. A navíc chodil na box. Tvrdil, že to má terapeutický účinek.

Bertram svůj hněv raději potlačil, ostatně jako vždycky v takové situaci.

„Myslíte, že ji Handler bude chtít?" zajímal se Kasper. To kvůli němu je Handler v jednom kuse pronásledoval. Sice se hodilo, že mohli ukradené věci  prodat, ale ten starý plešoun šel Bertramovi neskutečně na nervy. Strkal do všeho nos a pořád se vyptával jako nějaký policajt. Proč si prostě nenakrade sám?

Bertram Handlerovi nevěřil a Handler na oplátku nevěřil jim. Mnohem větší zábava to byla na začátku, když ještě byli sami a krádeže v obchodech byly prostě jen hra. Teď jim ta hra sice vynášela peníze, což ale znamenalo i určitou daň.

„Nechci, aby o ní Handler věděl."

„Ty si ji chceš nechat?" zeptal se Kasper překvapeně.

Bertram si sedl vedle Jacka a otočil se směrem k vodě.

Slunce svítilo tak intenzivně, jako by se rozhodlo, že je v dubnu konečně čas zahájit jaro. Bunda se mu ale vážně hodila., protože vítr byl ještě pořád studený.

Zadíval se na duhu na střeše muzea Aros a chvíli beze slova pozoroval droboučké postavičky návštěvníků. Díky duhovému ornamentu budova vypadala, jako by jí na střeše právě přistálo UFO. Jako by mimozemšťani za těmi barevnými tabulemi skla plánovali útok na město.

Když v noci nemohl usnout, což bylo částečně i proto, že nevstával před polednem, seděl u počítače a psal o tom příběhy. Točily se kolem zombies, upírů, zlých duchů, krve a masakrů. Pokud by si jakýkoliv psychiatr něco z toho přečetl, Bertram by se konečně dočkal vlastní diagnózy. Plivl do hnědozelené vody před sebou a přikývl.

„Handlera by klepla pepka, kdyby tu bundu viděl. Nejspíš by na ní vydělal pěkný peníze a my..."

„Sklapni, Felixi! Přece jsme se dohodli, že si některý věci můžem nechat. Handler nemusí vědět úplně o všem," zavrčel Jack a Felix se znovu ponořil do hlubin displeje svého tabletu.

„Vybral jsi peněženku? Mohl ses rozdělit," řekl Jack podrážděně. Dokouřenou cigaretu cvrnknul do vody a nedopalek přistál přesně vedle Bertramova plivance.

„V kapsách nic nebylo."

„Takže ani nevíš, komu ta bunda patřila? Co když je nějakýho fízla? Třeba dokonce toho, co tě včera sebral!"

Narážel na to, jak na ně zavolal policii všímavý prodavač v obchodě s elektronikou. Shodou okolností byla poblíž jedna hlídka, jinak by jim totiž cesta trvala déle. Jeden ze strážníků vyskočil z auta a popadl Bertrama za límec. Sice se mu vytrhl a utekl, ale ten fízl viděl jeho obličej a teď by ho lehce poznal podle hnědého mateřského znaménka velikosti mince, které měl Bertram hned vedle pravého oka. Nebylo pochyb, že si ho strážník zapamatoval.

Bertram pokrčil rameny.

„A jak by jako dokázal, že je ta bunda jeho?"

„Podle toho fleku na zádech. To je propálený?"

Bertram si toho tmavého flíčku původně vůbec nevšiml a teď si ho důkladně prohlížel. Vážně vypadal jako propálený od cigarety.

„Sakra," zasyčel.

Jack se znovu pousmál svým typickým úsměvem na půl úst. Vždycky tvrdil, že to má po operaci rozštěpu. Podle ostatních byl jeho úsměv památka na jedinou rvačku, kterou kdy prohrál. Soupeř mu prý tenkrát úplně rozdrtil horní ret a právě proto začal Jack chodit na box. Zaměřil ospalý pohled na cosi za Bertramovými zády.

„Kurva! Neměli jsme se o Handlerovi bavit. Víte, co se říká. My o vlku..."

Bertram se ohlédl a pozoroval, jak k nim přes trávník, kde se povalovalo několik studentů s knihami, s námahou spěchá malý obtloustlý mužík. Přestože počasí ještě nebylo nic moc, byl Mill park plný lidí.

Handler se pokoušel popadnout dech a na tričku se mu v podpaží vytvořila dvě velká kola.

„Myslel jsem si, že budete tady, jako vždycky. Mám pro vás práci. Dneska v noci."

„Placenou?" zeptal se Jack a snažil se, aby to znělo nedbale.

„Sakra dobře placenou, samozřejmě. Dostanete obvyklý podíl. Handler si utřel nos hřbetem ruky. „Ale budu potřebovat jenom dva. Musí to být fakt nenápadný. Jacku, ty jdeš určitě.

„Proč já?" bránil se.

„Jako jedinýmu je ti osmnáct a máš řidičák. Auto jsem zajistil. Kaspere, ty půjdeš s ním. Myslím, že máš největší sílu."

Handler si je chvíli všechny prohlížel, jako by je viděl poprvé. Jacka jeho poznámka popudila, protože za nejsilnějšího samozřejmě považoval sebe. Nebylo ale pochyb o tom, že byl ze všech nejvíc agresivní.

Kasper vstal a oprášil si z kalhot hlínu. Před Handlerem se vždycky zdál trochu nervózní. Bertram netušil, odkud se ti dva znali, ale bylo naprosto nepřehlédnutelné, jak moc plešoun Kaspera děsil.

„A co se teda chce po nás?" zeptal se Bertram a ukázal na sebe a na Felixe.

Handler se na něj zadíval přivřenýma očima s popraskanými žilkami. Říkalo se o něm, že všechno propije. Bertramovi to bylo jedno. Záleželo mu jen na tom, aby dostali zaplaceno.

„Budete pomáhat s doručením zboží. Máme objednávku na pár kousků designovýho nábytku. Teď je ve skladišti v Hasselageru."

Handle podal Jackovi papír s adresou a obrázkem černé židle. Kdysi už nějakou takovou ukradli. Handler jí říkal Vejce.

Bertramovi se nezdála nic extra a nechápal, proč by měla stát 70 tisíc dánských korun. Handler ho sledoval se zaujatým výrazem na tváři.

„To je dost dobrá bunda, mladej. Někde sis přišel na dobrý peníze, co?" řekl po chvíli.

Parkem se prohnal studený vítr a rozfoukal opadané listí. Bertram se otřásl a pak zahuhlal:

„No... měl jsem něco našetřeno."

Handler se zatvářil překvapeně a pak pokýval hlavou. Bylo na něm znát, že Bertramovi nevěří.

„Asi vám platím až moc! Ta bunda vypadá dost draze."

„Eva Maja mi něco přispěla," zalhal Bertram.

„Eva Maja? Tvoje máma? Kde by přišla k penězům, vždyť dělá servírku v laciným pajzlu."

„Není to pajzl. Je to luxusní restaurace."

„Prý luxusní! Handler chrochtal smíchem. „Na tom pajzlu ani na tvojí mámě nic luxusního rozhodně není.

Vyklepl z krabičky cigaretu a pokusil se ji zapálit, ale vítr byl příliš silný a plamínek zapalovače neustále zhasínal. Kasper okamžitě vystřelil, aby mu pomohl.

Handler z Bertrama pořád ještě nespustil oči. Vyfukoval kouř nosem a připomínal rozzuřeného draka.

„Mimochodem, pozdravuje tě tvůj fotr. Prý se mu stýská."

Bertram se nevzmohl ani na slovo. Párkrát naprázdno polkl a cítil, jak se mu zrychluje tep.

„Zklamal jsi mě, mladej. Když jsem seděl já, bez návštěv manželky a děcek bych to tam nevydržel. Tvoje máma za ním prý taky nechodí."

Bertram na něj beze slova zíral, takže to Handler vzdal. Otočil se k odchodu a Jack s Kasperem šli s ním, protože jim měl vysvětlit, jak se dostanou do skladiště s nábytkem.  Bertram už to znal.

Felix, který celou dobu nespustil oči z tabletu a byl úplně ztracený ve svém vlastním světě, najednou vyskočil a rozesmál se na celé kolo.  

„Paráda! Konečně se mi to povedlo! V kyberprostoru se před panem Felixem nikdo neschová!"

„Co se ti povedlo?" zeptal se Bertram.  Felix nikdy nedával své emoce příliš najevo, o to víc byl jeho výbuch legrační.

Ukázal Bertramovi displej, ale ten pořád nechápal, co je na všech těch číslech a kódech tak zvláštního.

„Co to má jako být?"

Felix mu podrážděně vytrhl tablet z ruky. Chvíli něco psal a pak znovu otočil displej Bertramovým směrem.

„Teďka už to chápeš?"

„No... webovky nějaké střední školy... co s tím?"

„Tobě to pořád nedocvaklo? Právě jsem se naboural do systému střední školy, kam chodí můj brácha! A změnil jsem jeho absence na nula procent."

Felix se znovu rozesmál a Bertram zavrtěl hlavou.

„Na to se přece brzo přijde, ne? Mimochodem, je ti jasný, že bys za tohle mohl jít sedět."

„Nikdo na to nepřijde. Zařídil jsem to. A hlavně, nedělám to pro zábavu."

„Myslím to vážně, Felixi. Policie si s něčím takovým poradí hodně rychle. Jestli na tebe přijdou..."

„Tak co? Za mnou bys do vězení taky nepřišel? A to jsem ani nikoho nezabil jako tvůj fotřík," vyhrkl Felix a okamžitě toho litoval.

„Hele, sorry. Je mi jasný, proč za ním ty ani tvoje máma nechcete chodit, když..."

„Mohl bys už konečně přestat žvanit o mým otci? zasyčel Bertram přes sevřené zuby. „A o Evě Maje taky!

„Promiň."

Felix chvíli mlčky pozoroval tekoucí vodu. Byl rudý až po jindy bledé čelo a vlasy, které mu jindy visely na ramena, měl dnes svázané do malého drdůlku na temeni. Bertram si ho úkosem prohlížel. Vypadal jako holka. A vždycky byl podivín. Ti dva byli sice každý úplně jiný, ale právě on se s Felixem seznámil ze všech nejdřív krátce potom, co se s Evou Majou nastěhovali do jejich věžáku.

Navíc spolu chodili do třídy a vlastně spolu vyrůstali, trávili celé dny na